– 13 –
Studenti se obvykle zdržují v blízkosti kampusu. V samotném Blacksmithu pro ně nic není, žádné přirozené útočiště ani lákadlo. Mají vlastní jídlo, filmy, hudbu, divadlo, sporty, konverzaci a sex. Tohle je město samých čistíren a optik. Výlohy realitních kanceláří zdobí fotky obrovitých viktoriánských domů. Ty obrázky se nezměnily už roky. Domy se prodaly nebo zmizely anebo stojí v jiných městech jiných států. Tohle je město domácích aukcí a garážových výprodejů, nechtěného majetku vyskládaného na vjezdu před domem a rozprodávaného děcky. Babette mi zavolala do mé kanceláře v Pamětní síni. Sdělila mi, že Heinrich se byl v maskáčové kšiltovce a s Instamatikem v ruce kouknout u řeky na to, jak ji pročesávají kvůli těm tělům, a zatímco tam postával, rozkřiklo se, že už našli Treadwellovy živé, ale otřesené v opuštěném stánku se sladkostmi v obchoďáku Naše vesnička, obrovitém nákupním středisku na dálnici za městem. Bloudili prý obchoďákem dva dny, ztracení, zmatení a vystrašení, než se nakonec uchýlili do zaneřáděného stánku. V něm pak strávili další dva dny a slabá, chřadnoucí sestra se odtamtud vydávala ukořistit zbytky jídla z odpadkových košů ve tvaru animovaných postaviček, s houpacími dvířky.
97
Bylo čiré štěstí, že se jejich pobyt v obchoďáku překrýval s několika dny mírného počasí. V tuto chvíli nikdo nevěděl, proč si prostě neřekli o pomoc. Nejspíš za to mohla ta rozlehlost a podivnost tamních prostor i jejich pokročilý věk, kvůli kterému si připadali bezmocní a ztracení v krajině odtažitých, hrozivých postav. Treadwellovi nikam moc nechodili. Ve skutečnosti zatím nikdo netušil, jak se jim vlastně podařilo dostat se až do obchodního střediska. Nejspíš je tam hodila autem jejich praneteř a pak je zapomněla vyzvednout. Kontaktovat praneteř kvůli vyjádření se prý nepodařilo, tvrdila Babette. Den před šťastným nálezem ztracených přivolala policie k případu senzibilku, která měla pomoci určit, kde se Treadwellovi nacházejí a co se s nimi stalo. Zeširoka se o tom rozepisovali v místních novinách. Senzibilka žila v karavanu v hájku za městem. Na veřejnosti vystupovala prostě jako Adéla T. Podle novinářů nejdřív seděla v karavanu se šéfem místní policie, Hollisem Wrightem, prohlížela si fotografie Treadwellových a očichávala kousky z jejich šatníku. Nato šerifa požádala, ať ji na hodinu nechá o samotě. Zacvičila si, pojedla trochu rýže s čočkovou kaší a následně se uvedla do transu. Ve změněném stavu vědomí, pokračoval článek, se pak pokusila zachytit datovou stopu vzdáleného hmotného systému, který si zrovna přála lokalizovat, v tomto případě Starého Treadwella se sestrou. Když se šerif Wright posléze
98
vrátil, Adéla T. mu oznámila, ať zapomene na řeku a zaměří se na suchou zem, která vypadá jako měsíční krajina, a to v okruhu pětadvaceti kilometrů od domu Treadwellových. Policie okamžitě vyrazila do továrny na sádru šestnáct kilometrů po proudu řeky, kde objevila příruční tašku, v níž se nacházela pistole a dvě kila čistého heroinu. S Adélou T. se policie radila už dřív v celé řadě případů a tato senzibilka ji dosud dovedla ke dvěma ubitým tělům, k Syřanovi v lednici a ke skrýši plné označených bankovek v celkové hodnotě šesti set tisíc dolarů, byť v každém jednotlivém případě, uzavírala reportáž, hledali policisté něco jiného. Americká záhada jen houstne.
99
Ukázka elektronické knihy