9 10.50
Smrťák a jeho kmotřenec Převyprávěl Kenneth Bøgh Andersen
Grimmove_160x205_SAZBA.indd 97
06.10.2023 16:48:59
vratkého dřevěného stolu pod kvetoucím šeříkem seděli tři postarší pánové a – no ano, že si společně užívali, to možná jsou příliš silná slova. Přinejmenším si ale užívali hezkého počasí a lahve lahodného portského vína, kterou přinesl muž ve slamáku a jež už byla spíš prázdná než plná. Na portském si vlastně pochutnávali dva z nich – ten třetí nepil. „Ach ano, díky za hru,“ řekl muž ve slamáku a postrčil si klobouk do čela. Na sobě měl pěkné světlé letní šaty a v náprsní kapse červený květ. Pozdvihl sklenku a mrkl na protivníka na druhé straně stolu: „Bylo mi vskutku potěšením.“ Hráli kostky a štěstí stálo při něm. Stávalo při něm často, a muž sedící naproti němu postupně nabyl vážného podezření, že v tom je nějaký podfuk, jen nedokázal prokouknout jaký. I on měl na sobě lehký letní oděv, s rukávy vyhrnutými nad opálené paže. Roztrpčeně se na kostky díval a drbal se v plnovousu. Třetí muž, jenž seděl ve stínu kmene stromu, byl na rozdíl od obou ostatních oděn do černého. Právě on se zdál nejstarší, přestože byl z nich nejmladší. Hry v kostky se nezúčastnil, jen přihlížel. On si taky povšiml, jak muž ve slamáku podvádí, až to do nebe volalo, ale nic neříkal, poněvadž nepřál ani jednomu z nich, tak jako jim nepřál nikdy. Taky si všiml, jak oba během hry s přibývajícím časem stále víc huhlají. A jak muž ve slamáku pořád do protivníkovy sklenky nalévá trochu víc portského než do své. — 98 —
Grimmove_160x205_SAZBA.indd 98
06.10.2023 16:48:59
„Bylo to potěšením spíš tvým než mým,“ bručel muž s plnovousem. „To portské je ovšem vynikající, takže na zdraví, ať je to, jak chce.“ „Na staré přátelství.“ Sklenky se vyprázdnily a nalévalo se znovu. „A ty se pořád nedáš zlákat?“ Ten ve slamáku s úsměvem natáhl ruku s lahví k muži v černém oděvu. „Díval by ses pak na všechno trochu veseleji.“ Ve stínu se zavrtěla hlava a ozvalo se zdvořilé odmítnutí. „Brzy budeme muset vymyslet něco jiného,“ poznamenal muž s plnovousem. Vzal do ruky kelímek a zkoumal ho, zdali v něm nejsou pružiny nebo skryté prostory. „Kostky se časem kloní trochu moc na tvou stranu.“ „To má být výzva?“ Muž ve slamáku povytáhl obočí a pod kloboukem se mu zaleskly oči, toho dne modré. „V tom případě už mám nápad.“ „Povídej.“ Muž ve slamáku se zahleděl k obzoru a ještě dál. Na rtech se mu rýsoval úsměv. „Vidíš, jak tamhle jde ten chlapík? S hlavou skloněnou k zemi, jako by mu na bedrech spočívalo strašlivé břemeno?“ Shrbený chlapík byl na tu dálku menší než tečka. Přesto ho všichni tři pánové na lavici pod šeříkem viděli docela jasně. „Samozřejmě,“ zněla odpověď. „Je to chudý a zoufalý sedlák a zrovna se mu narodilo třinácté dítě. Právě proto tak věší hlavu. Naprosto si neví rady, poněvadž…“ — 99 —
Grimmove_160x205_SAZBA.indd 99
Ukázka elektronické knihy
06.10.2023 16:48:59