hovězího dobytka starších 30 měsíců, ať už byly nakažené, nebo ne – celkem asi 5 milionů zvířat. K dalším strašákům, které už nesouvisí s potravinami, patří tzv. „Problém roku 2000“ (Y2K), pasivní kouření nebo azbest – to všechno jsou věci, o nichž se tvrdilo, jak jsou nebezpečné, a přitom pro tato tvrzení neexistovaly důkazy. V souvislosti s pasivním kouřením Booker a North zmiňují jednu studii z roku 1989, která tvrdila, že u psů žijících v jedné domácnosti s kuřákem je o 30 % vyšší pravděpodobnost onemocnění rakovinou plic. Autor článku později přiznal, že rakovina plic je u psů mimořádně vzácná a jeho závěry byly založeny na případu pouze jediného psa – což je až nepochopitelně nedostatečný důkaz na vyvozování jakýchkoli závěrů o potenciálně škodlivém vlivu pasivního kouření na člověka. Podobně přepjatými obavami bylo zapříčiněno hlasité volání po zákazu azbestu, které se objevilo v 80. letech 20. století. Pojem „azbest“ zahrnuje celou řadu minerálů, z nichž zdravotní riziko představují jen některé, a i ty jsou vážnou hrozbou pouze při vdechování. A přesto strach z této látky vedl v mnoha zemích k zákazům a v USA k obrovskému množství soudních sporů, které azbestový průmysl a pojišťovny přišly odhadem na 200 miliard dolarů a způsobily mnoho bankrotů. Booker a North jako příklad přehnaných tvrzení o možné katastrofě uvádějí i globální oteplování, ale k tomu se podrobněji dostaneme později. Velká Británie samozřejmě není jedinou zemí, která má za sebou tolik přehnaných reakcí na různé strašáky. Jako jeden z příkladů lze uvést rok 2002 v Egyptě, kdy došlo k utracení milionů prasat během potenciálně celosvětové krize prasečí chřipky. Stalo se tak i přesto, že v Egyptě nebyl zaznamenán jediný případ prasečí chřipky ani u prasat, ani u lidí. 97
Ohromujici cisla sazba FINAL.indd 97
21.09.2023 12:27:41
Na obranu politiků lze říci, že jejich úkolem je chránit občany před katastrofami a chovat se v tomto ohledu zodpovědně, takže musí při plánování brát v potaz i nejhorší možné scénáře. Epidemiím je nutné předcházet; když už udeří, může být jejich zvládnutí příliš velkým soustem. Zároveň však platí, že než se politici vrhnou do akce a začnou křičet „Zachránili jsme vás!“, měli by pečlivě zvážit všechny důkazy. V roce 2012 publikoval jeruzalémský profesor politologie Moshe Maor v časopise Journal of Public Policy pronikavou analýzu toho, co označuje jako „přehnaná politická reakce“. Poukázal na výše uvedené příklady a identifikoval jejich několik společných rysů: až přílišnou ochotu předpovídat vzácné události na základě slabých důkazů; skutečnost, že negativní události vyvolávají silné reakce, a proto mají větší váhu; a především také přehnanou sebedůvěru rozhodujících činitelů, kteří příliš věří svým vlastním tušením. Jak říká: Politici se domnívají, že jsou talentovanější a schopnější, než ve skutečnosti jsou, že mají nad danou událostí větší kontrolu, než ve skutečnosti mají, že mají větší šance na úspěch při řešení politických problémů, než ve skutečnosti mají, a že informace, které mají k dispozici, jsou přesnější, než ve skutečnosti jsou.
V pozdějším článku na podobné téma ještě doplnil: „Jednou z nejčastějších chyb je chápání popularity určité politiky jako nepřímého měřítka její hodnoty.“ Stačí, když zveličíte rizika nějakého jevu, podniknete rozhodné kroky, a když se nakonec ukáže, že vlastně není zdaleka tak nebezpečný, připíšete si zásluhy a všichni vás budou vynášet do nebes. Jde tedy jen o to, že si politici chtějí neprávem přivlastnit co nejvíc zásluh, anebo je v tom něco víc? Americký 98
Ohromujici cisla sazba FINAL.indd 98
21.09.2023 12:27:41
internetový časopis Grist zaměřený na ekologii zveřejnil v roce 2013 článek s názvem: „Vědecky potvrzeno: Politika poškozuje naše matematické schopnosti.“ Vychází z velmi zajímavé vědecké studie profesora práva z Yaleovy univerzity Dana Kahana, která osvětluje mnohé z toho, co jsme dosud zmínili. V rámci výzkumu bylo nejprve více než tisíci účastníků položeno několik otázek ohledně jejich politických názorů spolu se souborem otázek, které měly ohodnotit jejich schopnost matematického uvažování. Následně byl účastníkům předložen záludný problém týkající se výsledků fiktivní vědecké studie. Skutečně rafinovaný prvek experimentu spočíval v tom, že polovina účastníků dostala studii, která údajně hodnotila účinnost „nového krému na léčbu kožních vyrážek“, zatímco druhá polovina dostala studii o účinnosti „zákona zakazujícího soukromým osobám skryté nošení zbraní na veřejnosti“. Data v obou verzích byla naprosto totožná, takže k vyhodnocení výsledků byla v obou případech potřeba naprosto stejná logika. Ve verzi s kožním krémem byly uvedeny počty lidí, kteří krém používali nebo naopak nepoužívali, a zda se jejich stav zlepšil či zhoršil. Účastníci měli určit, zda používání krému povede pravděpodobněji ke zlepšení nebo zhoršení stavu. Ve verzi se zbraněmi se jednalo o fiktivní údaje z měst, která zakázala nebo naopak nezakázala skryté nošení ručních zbraní, a o to, zda se v nich míra kriminality zvýšila, resp. snížila. V tomto případě měli účastníci určit, zda zákaz zbraní vede spíše k nárůstu nebo poklesu kriminality. Dalším vylepšením bylo ještě to, že každá verze byla navíc zadána ve dvou variantách – zase s použitím stejných čísel, ale prohozených tak, aby vedly k protikladné správné odpovědi. 99
Ohromujici cisla sazba FINAL.indd 99
21.09.2023 12:27:42
Ukázka elektronické knihy