Mrtvá holka, dobrá holka – část první (Ukázka, strana 99)

si skoro každé slovo. Tehdy s nimi na té procházce byl Barney, zlatavý blesk mezi stromy. Hlídal si je. Vrtěl ocasem, když ho Ravi dráždil kla‑ cíkem. Při zpětném pohledu to možná byl právě tenhle okamžik, kdy to Pipa pochopila. Stáhl se jí žaludek, nebo možná to byl ten opilý pocit za očima, nebo snad horkost pod kůží? Tehdy to netušila, nevěděla, o co jde, ale možná že se už tehdy nějaká její část rozhodla, že ho Pipa bude milovat. Už tehdy. Při rozhovoru o jeho mrtvém bratrovi a zavražděné dívce. Všechno se to vracelo ke smrti, vždycky. Ach, a je to tady, zase to celé zkazila. Obranný val byl pryč.

Pipu vyrušil z myšlenek pes, který se teď a tady vynořil z podrostu a vrhl se k nim. Štěkal a pak vyskočil, aby si na ni položil přední tlapy.

Byl to bígl. Pipa toho psa znala, stejně jako on znal ji. „Ale ne,“ zamumlala, rychle ho pohladila a pak už zaslechla další zvuky: kroky dvou lidí předčasně spadaným listím. Dva hlasy, které znala.

Pipa se zastavila, dokud dvojice neobešla shluk stromů. Konečně se objevila na dohled. Ant a Lauren, zavěšení do sebe. Oba současně vykulili oči, jakmile zjistili, koho to vidí. Lauren doslova zalapala po dechu a pak se to pokusila skrýt zakašláním do dlaně. Teď se obě dvojice zastavily.

Ant s Lauren na jedné straně, Pipa a Ravi na druhé. „Rufusi!“ zavolala Lauren hlasem tak ječivým, že se rozlehl do da‑ leka. „Rufusi, ke mně! Běž od ní!“ Pes se otočil a naklonil hlavu. „Nic tvýmu psovi neudělám, Lauren,“ promluvila Pipa klidně. „S tebou člověk neví,“ prohlásil Ant ponuře a vrazil si ruce do kapes. „Ale no tak,“ odfrkla si Pipa. Pokoušelo ji to, aby Rufuse znovu po‑ hladila, jen aby Lauren vytočila. Tak do toho, udělej to!

Lauren jako by jí ale četla myšlenky a zahlédla záblesk v jejích očích.

Zavolala na pejska znovu. Ten se otočil a na svých malých nejistých nož‑ kách k ní doběhl.

98

„Ne!“ Lauren se otočila k němu a jedním prstem ho klepla přes če‑ nich. „Nesmíš chodit k cizím lidem!“ „Směšný,“ zasmála se dutě Pipa a s Ravim si vyměnila pohled. „Cože?“ štěkl Ant a narovnal se. To bylo dost marné, protože Pipa byla stále vyšší než on a klidně by ho mohla sejmout. Už to jednou udě‑ lala a teď byla ještě silnější. „Řekla jsem, že je tvoje holka směšná. Mám to zopakovat ještě po‑ třetí?“ zeptala se.

Pipa ucítila, jak se Ravimu napjaly svaly v paži. Nesnášel hádky, nená‑ viděl je, a přesto Pipa věděla, že by kvůli ní šel i do války, kdyby ho o to požádala. Jenže teď ho nepotřebovala, tohle zvládne sama. Skoro jako by na tohle setkání čekala a celá jím ožila. „No tak o ní takhle nemluv.“ Ant si vyndal ruce z kapes a sevřel je v pěst. „Pročpak jsi ještě neodjela na univerzitu? Myslel jsem, že Camb‑ ridge začíná dřív.“ „Ve skutečnosti je to později,“ opáčila Pipa. „Proč? Čekáš snad až… zmizím?“ Pozorně se jim dívala do tváří. Vítr shrnul Lauren zrzavé vlasy do čela a několik pramenů se jí dostalo do přimhouřených očí. Zamrkala.

Koutek Antových úst se zvedl v úsměšku. „O čem to do hajzlu mluvíš?“ prohlásil. „Ne, já vím,“ pokývala hlavou Pipa. „Musíš se cítit hrozně trapně.

Obvinil jsi mě, Connora a Jamieho, že jsme zinscenovali jeho zmizení kvůli penězům, jen pár hodin poté, co jsme zjistili, že sériový znásilňovač vyvázl od soudu bez trestu. To vy jste mluvili s těmi novináři? Teď už je to ale asi jedno, že. A Jamie je naživu, ale jiný muž zemřel, a tak se kvůli tomu všemu musíš cítit fakt hloupě.“ „Ten si ale zemřít zasloužil, ne, takže to celé dopadlo vlastně dobře, že jo.“ 99

Zamrkal na ni.

Normálně si dovolil na ni zamrkat.

Pipě se v srdci znovu rozezněla pistole a mířila skrz její hruď na Anta.

Páteř se jí zkroutila. Vycenila na něj zuby. „Tohle už znova neříkej,“ pro‑ cedila mezi zuby, znělo to hrozivě a nebezpečně. „Tohle už přede mnou nikdy neříkej.“ Ravi ji znovu vzal za ruku, ale necítila to. Nebyla už ve svém těle, stála tam naproti těm dvěma a rukou svírala Antovo hrdlo. Pevněji, pevněji, mačkala všechno do Raviho prstů.

Ant to zřejmě vycítil a o krok od ní ustoupil, až málem upadl přes psa.

Lauren se do něj znovu zavěsila a přitiskla se loktem k němu. Jako štít.

Ale to Pipu nemohlo zastavit. „Bývali jsme kamarádi. To mě vážně nenávidíte tak, že chcete, abych byla mrtvá?“ řekla a vítr jí rval slova od úst. „Co to sakra meleš?“ vyštěkla Lauren, jelikož se díky Antovi cítila silnější. „Jsi blázen.“ „Hej,“ vyplul někde vedle ní Raviho hlas. „Tohle teda nebylo zrovna hezký.“ Pipa ale měla vlastní odpověď: „Možná že jo. Takže byste si měli dávat dobrý pozor, jestli máte v noci pěkně zamčeno.“ „Ok,“ řekl Ravi a převzal velení. „My jdeme tudy,“ ukázal za Anta s Lauren. „Vy zase tudy. Čau.“ Ravi ji vedl mimo stezku a prsty jí svíral ruku, aby ji ukotvil. Pipa hý‑ bala nohama, ale pohledem spočívala na Antovi s Lauren. Když je míjeli, mrkla a pistolí ve své hrudi je zastřelila. Přes rameno pak sledovala, jak se vydali dál mezi stromy a míří k jejímu domu. „Můj táta tvrdí, že je úplně pošahaná, něco na tom nejspíš bude,“ prohlásil Ant k Lauren tak hlasitě, aby ho slyšeli, a ještě se otočil, aby se Pipě podíval do očí.

100 Ukázka elektronické knihy