M oře galér dvou set metrů. Vesměs však byla účinnost a přesnost děl všech ráží mnohem nižší, a to i přes skutečnost, že v křesťanském světě modernější kovové kule vytlačily do roku 1550 kamennou munici. Přestože jejím záporem byla vyšší spotřeba střelného prachu a váha děl, Osmané se jí nadále drželi. Způsobovala totiž zasaženým lodím větší škody. Většina děl už byla bronzových, ale nechyběly stále ani železné hlavně. Žádná speciální děla pro galéry se neodlévala. Například španělské galéry z neapolského arsenálu si běžně půjčovaly děla z pevností. Galéra vezla průměrně kolem dvou set kusů kulí do těžkých děl a další munici do bočních a záďových kanonů. Na osmanských lodích bývalo děl méně, a navíc vesměs menší ráže. Na přídích jejich galér stávaly nejvýše tři kanony. Zvláštností však nebylo ani pouhé jedno dělo, pokud se jednalo o velký šedesátiliberní kus. Absolutní převahu co do počtu však měla osvědčená kombinace třicetiliberní hlavní dělo a dva boční desetiliberní až patnáctiliberní kanony. Z děl nižší ráže bylo u Osmanů nejvíce rozšířeno dvanáctiliberní sacro, tříliberní falconetto a šestiliberní falcone. Vedle řadových a velitelských galér se v obou soupeřících táborech používala také menší plavidla zvaná galeoty, fusty a brigantiny. Oproti větším lodím měly pouze jeden stožár. Galeota, která bývala velice rozšířená zvláště mezi berberskými piráty, dosahovala při šířce tři metry až sedmadvacet metrů délky. Na každém boku mívala mezi šestnácti až dvaceti vesly obsluhovanými každé dvojicí veslařů v systému alla scaloccio. Veslařů bylo osmašedesát až osmdesát, vojáků nejvýše šedesát. Na fustě, měřící kolem jednadvaceti metrů s dvanácti až patnácti řadami lavic, bývalo přibližně šedesát veslařů a mezi třiceti až čtyřiceti vojáky. Stejně jako galeota byla fusta vyzbrojena jedním těžším dělem na přídi a několika otočnými kanony malé ráže na bocích. Zato asi šestnáct metrů dlouhá a dva metry široká brigantina s osmi až jedenácti lavicemi si musela vystačit
97