„Bývá teď občas trochu rozhozený… není na tom nijak skvěle, ale je to dobrý chlap… a řemeslné nadání má od pánaboha.“ „Tenhle obchod provozujete společně?“ „On pracuje a já dostávám zaplaceno,“ odpověděl André s pousmáním. „A daří se vám?“ „Nijak z toho nezbohatneme, ale našli jsme si v životě svoje místečko a to pro nás hodně znamená.“ „Tomu rozumím,“ přikývla Julie. „Potřebujeme vám položit pár otázek,“ ozval se Sid. „PG říkal, že vyšetřujete nějakou podivnou fotografii s mrtvým mužem…“ Sid mu před očima podržel mobil se snímkem. André se na obrázek podíval, ale okamžitě se odvrátil, jako by dostal ránu. „Sakra, to je ale odporné,“ prohlásil s úšklebkem. „Poznáváte toho muže?“ zeptala se Julie. „Neřekl bych, ale vy si myslíte, že je to Werther, že?“ „Ano.“ „A je to v prádelně… která v noci vyhořela.“ „Zdá se, že jste si jistý,“ poznamenal Sid. „Jenom tipuju,“ odpověděl André. „Váš bratr nám říkal, že se Werther měl v neděli objevit na firemní schůzi,“ pokračoval Sid. Z Andrého tváře se poprvé vytratil úsměv, vypadal upřímně překvapeně. „Werther? Jak na to přišel?“ „Kdy jste Werthera viděl naposledy?“ zeptala se Julie. „Panebože, to muselo být o Siriných narozeninách… loni v září. Je to taková tradice, že se tu na její narozeniny ukáže s obrovskou kyticí a…“
98