Ka p i tol a 7
Vyhořelý mozek Představte si bazén, z něhož vytéká voda. Zároveň do něho z hadice přitéká čistá voda. Chcete si v něm zaplavat – je vám horko, jste zpocení, toužíte se zchladit. Voda však odtéká rychleji, než přitéká. Takhle to funguje, když se potřebné látky nedokážou dostat do mozku rychleji, než je mozek spotřebovává. Když živiny, fytochemické, antivirové, antibakteriální sloučeniny, makrominerály, stopové prvky, soli stopových prvků, vitaminy, glukóza, elektrolyty, koenzymy, alkaloidy, antioxidanty, antokyany, polyfenoly a neurotransmitery opouštějí mozek rychleji, než mu je stačíme dodávat, jak může mozek optimálně fungovat? Toto je základ vyhoření. Nabídka a poptávka. Nedostatek živin a vyhoření spolu souvisejí víc, než kdo tuší.
OBĚTNÍ BERÁNEK VYHOŘENÍ Konvenční lékařský průmysl se rád vyhýbá skutečným problémům, které způsobují chronická onemocnění. Chtěl by prosazovat koncept vyhoření a všechno označovat jako vyhoření. A přesto v určité chvíli už lidé nechtějí slyšet, že příčinou jejich potíží je vyhoření – jako slýchají, že jejich zdravotní potíže způsobují geny. Chtějí pravdivé vysvětlení. Jelikož lékařský výzkum a věda ho stále nemají, vyhoření slouží jako dobrý obětní beránek. Vyhoření je velice reálné. Co opravdu je a jak k němu dochází – to v lékařském vysvětlení chybí. Alternativní medicína si stále myslí, že při autoimunitním onemocnění tělo napadá samo sebe, koncept převzatý od konvenční medicíny byl a stále je teorie. Alternativní a konvenční medicína věří, že za autoimunitu si můžete sami. „Vyhoření“ je další výraz označující vaši vinu. Naznačuje, že jste slabí, nedokážete zvládat život, potřebujete si vzít dovolenou, jste méněcenní. Vidíme to také na tom, jak se k nám chovají ostatní: „Jsi vyhořelý/á. Seženeme někoho jiného, kdo tu práci udělá, není vyhořelý a je silnější než ty.“ Cesta k diagnóze vyhoření může vypadat následovně: Proč jsem nemocný/á? Co je se mnou špatně? Kam bych měl jít? Aha, souvisí to s mými střevy. Ale pořád se necítím lépe. Tak co je se mnou špatně? Vyzkoušel/a jsem všechny možné léčebné přípravky na střeva. Byl/a jsem na skenu mozku, na vyšetření magnetickou rezonancí, navštívil/a jsem pět doktorů, tahle probiotika a očista těla od parazitů nepomáhají. Co je se mnou špatně? Aha, je to vyhoření. Fajn, konečně mám odpověď.
Vyhořelý mozek Tato „odpověď“ dává smysl asi deset vteřin, hodinu nebo den či dva. Poté přestane být diagnóza vyhoření tak uspokojující. Proč jsem vyhořel/a? ptáte se. Jak to, že nedokážu zvládat to, co někdo jiný zvládá? Jestliže máte štěstí a můžete si dopřát týden nebo dva dovolené, zjistíte, že ani po volnu se necítíte lépe. Začnete si uvědomovat, že „vyhoření“ přitahuje povrchovou pozornost, zatímco problém se skrývá v těle. Vyhoření by neměla být jediná diagnóza. Měly by nám být diagnostikovány další problémy: virový zánět, toxické těžké kovy, další jedy a rozpouštědla, ložiska glutamanu sodného, nedostatek glukózy, nedostatek minerálních solí, poranění neuronů, nedostatek neurotransmiterů, potíže s nadledvinami a neřesti, jako například konzumace kofeinu. Vyhoření by mělo být vnímáno jako složitá souhra faktorů, které vedou k tomu, že mozek má málo toho, co fyzicky potřebuje, abychom mohli fungovat a zůstali silní.
NABÍDKA A POPTÁVKA Jak už víte, mozek je složitá elektrická síť. V elektrické síti nemusí být všechno dokonalé. Máme prostor ke hraní – pokud máme potřebné zásoby. S dostatečnými zásobami máme prostor pro dělání chyb. Když je zásob málo a jejich nedostatek trvá příliš dlouho, regenerace mozku neproběhne za den nebo za týden. Vyhoření nevzniká během dne nebo týdne. K vyhoření dochází dřív, než se projeví symptomy. Nedostatkem živin můžete trpět několik let, než zaznamenáte příznak vyhoření. K vyhoření dochází, i když nečelíme stresu, strádání, zvýšené pracovní zátěži nebo zvýšeným nárokům – protože z velké míry má spojitost s nedostatkem živin, k němuž dochází i během poklidného života, pokud nemáme správné informace, jak je doplňovat. Vyhoření totiž tkví v tom, jestli dokážeme živiny dodávat rychleji, než je mozek spotřebovává. Když mozek nemá, co potřebuje, trpíme. Vyvarovat se nedostatku nespočívá pouze v tom, že se ujistíme, že mozku dodáváme vše, co opravdu potřebuje. Nedostatek správných biodostupných živin ve stravě je jedna z důležitých částí rovnice (více za chvíli), jak budeme vnímat nedostatek živin v mozku, který vede k vyhoření a ohrožuje zdraví. Dodáváme mozku a tělu dostatek správných látek, aby vyvažovaly nároky stresorů? Ať už jsou stresory každodenní nebo sporadické, slabé nebo silné, ať už se jedná o emoční událost, fyzický výkon, dodržení termínů, nebo dokonce chřipku, podporujeme mozek natolik, aby měl dost sil, zregeneroval a doplnil si zásoby? Krev se snaží do mozku doručit důležité stavební prvky, ale mnohé zmizí dřív, než se tam stihnou dostat. Částečně proto, že je potřebují rovněž ostatní orgány a žlázy. Trpí-li nedostatkem živin, odeberou si je z drahocenného nákladu, který míří do mozku. Zdraví mozku záleží na tom, jestli se do něho důležité komponenty dostanou včas, aby podporovaly jeho fungování. Tělo musíme vnímat na systémové úrovni. Někdy nejde jen o živiny ani stavební prvky mozkových hormonů. Je možné, že si nevědomky v těle vytváříme prostředí, které maří náš záměr důkladně vyživovat mozek? V deváté kapitole „Kyselý mozek“ se dozvíte o jednom způsobu, jak se to může stát: překyselení. Nesmíme zapomínat na hydrataci – jsme dostatečně hydratovaní, aby krev mohla zásobovat mozek živinami? O nebezpečí chronické dehydratace jste se něco dočetli v páté kapitole „Emoční mozek“ a víc podrobností se dozvíte za chvíli. A musíme vzít v úvahu také kyslík – kolik kyslíku je v krvi? 99
MYSTICKÝ LÉČITEL – M O Z E K A J E H O Z D R AV Í Funguje zbytek těla natolik dobře, aby podporoval mozek? Jsou játra zpomalená a stagnují následkem vysokotučné stravy, virové zátěže a/nebo velkého množství toxinů, s nimiž přicházíme do kontaktu? Pokud ano, schopnost jater skladovat živiny a přeměňovat je v biodostupnou formu pro mozek je oslabená. A nadbytek tuku v krvi vytváří inzulinovou rezistenci, která brání buňkám přijímat cennou glukózu. Cukr přivádí živiny do mozkových buněk. Tuk ne. Množství živin si můžete nechat zjistit krevním testem, jehož výsledky ukážou, že je vše v pořádku, a přesto může mozek (a ostatní orgány) trpět jejich nedostatkem. Přítomnost živin v krvi neznamená, že se dostávají do správných míst v mozku a těle. Můžou se hromadit kolem krevního tuku, uváznout v krvi, ztrácet svoji účinnost a nakonec můžou být vyloučeny močí. Musíme také přemýšlet o tom, čím jiným můžeme oslabovat účinnost prospěšných látek, jež se snažíme dodávat tělu. Například hydrogenuhličitan sodný (jedlá soda), živočišné uhlí a vnitřně užívaný jíl doporučované k léčení kandidózy s tím, že pomáhají mozku přijímat živiny, dělají pravý opak. Ucpávají střevní výstelku, čímž brání vstřebávání živin, které by jinak byly doručeny do mozku. (Více se o doplňcích stravy, jež narušují léčbu, dočtete ve dvacáté deváté kapitole „Problematické doplňky stravy“.)
CO MOZKU CHYBÍ Tři hlavní živiny, na něž mozek spoléhá, jsou glukóza, soli stopových prvků a vitamin B₁₂. Potřebuje také mozkové hormony, dostatek tekutin, určité aminokyseliny, antioxidanty, makrominerály, například hořčík a draslík, fytochemické sloučeniny, koenzymy, alkaloidy, antokyany, antivirové a antibakteriální sloučeniny a polyfenoly. V dnešním světě má těchto živin málo kdekdo a jejich nedostatek je základem pro vyhoření, závislosti, poruchy paměti, psychickou otupělost, zmatení, fobie, obsedantně-kompulzivní poruchu, depresi a problémy se soustředěním. Zaměříme se na glukózu, soli stopových prvků, vitamin B₁₂, mozkové hormony a hydrataci. Při jejich nedostatku páchají toxické těžké kovy, ostatní mozkoví potížisté, toxiny a patogeny víc škody.
Nedostatek glukózy
Glukóza (forma cukru) není tak úplně živina. Můžeme ji tak nazývat, ale je jiná než vitaminy, minerály, stopové prvky a ostatní látky, které podporují zdraví mozku a těla. Proč je jiná? Glukóza je zdroj potravy pro mozek. Mozek funguje na glukóze. Více se o její důležité roli dozvíte ve třicáté deváté kapitole „Co tvoří mozek“. Glukóza ochlazuje mozkové buňky a mozkovou tkáň. Mozek by měl mít dostatečné zásoby glykogenu (uskladněná glukóza) jako zálohu pro období, kdy jsou příliš dlouho dodávky glukózy malé. Zásoby glykogenu jsou příliš často vyčerpány. Dochází k tomu, když například člověk špatně drží přerušovaný půst, hodiny konzumuje hodně kofeinu a žádnou glukózu, a funguje na adrenalinu. Jsou-li zásoby glukózy a solí stopových prvků nízké, žár v mozku zesílí, protože palivem pro elektrickou síť se stává adrenalin. Kvůli nedostatečným zásobám glukózy jsme náchylnější k emočnímu šoku – ať už ho vyvolají závažné potíže, špatné zprávy, nebo malá zrada. Jak jste se dočetli v páté kapitole „Emoční mozek“, když nemáme dostatek glukózy, aby v emočně ná100 Ukázka elektronické knihy