98
Lynsay Sands • Prozrazení
l a d y
Joan
Zmateně zavrtěla hlavou, ohromená změnami, které se v jejím životě neskutečně rychle odehrály. Cam sledoval Joan, dokud nezmizela s lady Annabel v jednom z pokojů v horním patře, načež se pomalu otočil a zjistil, že ho Ross pozoruje. „Rozumíš tomu, proč tu musíš zůstat?“ zeptal se starší muž. „Ano,“ řekl Cam prostě. Lord MacKay kroutil hlavou a obezřetně si ho prohlížel. „Chápu to správně tak, že jsi nevěděl, že je mojí neteří, takže ses domníval, že nemusíš nést následky?“ „Ano,“ odpověděl Cam a pokrčil rameny. „Teď už na tom nesejde. Je to vaše neteř. Vzal jsem jí nevinnost a vezmu si ji za ženu.“ Ross se uvolnil a ukázal na korbel. „Posaď se a napij se piva. Nepochybuju, že ti přijde k duhu. Já požádám služebné, aby Joan donesly lázeň, a oznámím kuchaři, aby připravil hostinu, a pak se k tobě připojím. Sám si teď potřebuju dát pivo. Nebo deset.“ Usmál se, otočil se a zamířil do kuchyně, a cestou si mumlal: „Kate měla dceru. Doufám, že bude docela jiná než ona.“ Cam se při jeho slovech ušklíbl a znovu se posadil ke stolu. Svůj korbel však nezvedl. Cítil se zvláštně, a tak jen seděl a čekal, až se svět, který se obrátil vzhůru nohama, vrátí tam, kde měl být. Už v okamžiku, kdy Ross uhodl, že si Maggie Chartresová nechala Kateinu dceru, pojmenovala ji Joan a vychovala jako svou vlastní, Cam věděl, že je to pravda. Také moc dobře věděl, že si Joan musí vzít. Jak sám řekl, byla to neteř MacKayových. Připravil ji o panenství. Tradice tudíž vyžadovala, aby ji pojal za ženu. Bylo to prosté. Co však prosté nebylo, byly jeho pocity. Popravdě řečeno, Cam vůbec netušil, jak se cítí. Předpokládal, že by měl být šťastný. Chtěl, aby s ním Joan zůstala, a jejich svatba mu jeho přání splní. Jenže ona odmítla jeho žádost, aby se s ním vydala na Sinclair. A nejen to. Když jí