Kapitola 2
Na levé polovině krku zjištěno 6 bodných ran, jedna z nich je rozeklaná a zející ve velikosti asi 7×5 cm, 4 rány zasahují až do oblasti krční páteře… Na levé polovině hrudníku se nachází dalších 24 bodných ran, zasaženy byly srdce a plíce… Na zevních rodidlech a pochvě byly zjištěny 2 příčně probíhající rány obdobného charakteru, které pronikly až do malé pánve… Vyšetření výtěru z pochvy ohledně spermatózy bylo negativní, takový nález ovšem samozřejmě nevylučoval možnost pohlavního zneužití. Podle soudních lékařů znamenalo příčinu smrti vykrvácení z mnoha četných bodných ran na levé polovině hrudníku. Všechna poranění, včetně rodidel, byla způsobena vesměs ostrým a hrotnatým předmětem, působícím vůči tělu značnou silou a razancí. „Řečeno po našem, pachatel útočil na dítě jako v amoku, svědčila o tom hloubka bodných kanálů s devastujícím účinkem. Vedla vraha nenávist, nebo pud sexuální deviace?“ zahájil sérii řečnických otázek Jaroslav Zahrádka. „Jediná rána z celé série neměla posmrtný charakter. To se při tomhle počtu zranění taky moc často nestává. Proč opadlo pachatelovo běsnění tak rychle? Prožil si vrah sexuální vrchol, a tím pádem došlo k ejakulaci? Něco ho vyrušilo? Nebo se mu snad ošklivil pohled na vytékající krev? O tom všem jsme se mohli jen dohadovat.“ Jak už bylo řečeno, vzhledem k počtu zasazených ran kriminalisty popuzovala dokonalá absence krevních stop na místě činu. Byla taková „dokonalost“ vůbec v silách a časových možnostech pachatele? Vycházejme z předpokladu, že Monika zaujala pachatele na ulici: Tajně ji sledoval a pak za ní vstoupil do domu. Optikou jeho pohledu byl dějištěm vraždy cizí byt v neznámém domě, každá chvíle přesčas mohla znamenat pro nezvaného návštěvníka nebezpečí prozrazení. Logickou snahou drtivé většiny podobných vrahů by bylo zmizet co nejdřív z místa činu. Tenhle exot zůstal ovšem v pohodě a dál si hrál na úklidovou službu… Vyznal se snad ve vnitřním dění domu? Byl jako příbuzný nebo dobrý známý kvalitně obeznámen s odpoledním scénářem života rodiny 98
Modré, podivně smutné oči
Hřebcovy? Mohlo jít dokonce o někoho z dalších nájemníků, o souseda? Soudní lékaři se do těchto otázek moudře nepletou, ohledně rozsahu krvácení a absence patřičných stop odpověděli kriminalistům po svém: „Poranění hrudníku a na rodidlech způsobovalo více krvácení mimo tělo… Poranění rodidel vzniklo s největší pravděpodobností jako poslední… Za odůvodněného předpokladu, že poranění hrudníku bylo primární, došlo nutně k rychlému poklesu krevního tlaku a tím i ke značnému snížení krvácení na ostatních místech.“ II. Pod zdviženým kamenem
Ještě v průběhu první noci vypracovali kriminalisté tři základní verze pátrání po neznámém pachateli: 1) Vrahem je někdo z příbuzných nebo blízkých známých rodi ny, případně někdo z obyvatel domu – tedy někdo, koho oběť znala a důvěřovala mu. Jaroslav Zahrádka: „Nešlo ani vyloučit, že vrah pochází z prostředí, kam Monika docházela na gymnastiku. Její dětská postava v přiléhavém trikotu mohla v nějakém pedofilovi vyvolat choutky. Začal ji tajně sledovat, zjistil si, do které školy chodí a v jakou denní hodinu bývá sama. Dozvěděl se některé detaily – samozřejmě nechtěně – od Moniččiny maminky, která dceru na gymnastický trénink provázela? 2) Pachatele bude třeba hledat mezi evidovanými sexuálními de vianty, mohl také nedávno opustit výkon trestu, případně přerušit nebo ukončit nařízenou ústavní léčbu. Zahrádka: „Hledáme pedofilního sadistu? Nebo někoho, kdo sice nepreferuje malé holky, zato v nich vidí snadnější cíl útoku? Docent Študent z psychiatrické kliniky nám dal horký tip na nějakého pětačtyřicetiletého Zdeňka ze Žižkova. Ale nedokázali jsme pohnout s jeho alibi, v kritickou odpolední dobu fachčil v jisté zámečnické dílně v Michli – a měl na to několik hodnověrných svědků. 99
Kapitola 2
Zhruba půlkilometrová cesta ze školy domů nabízela Monice dvě základní varianty směru k cíli. Pokud ovšem zmiňovaná Olga Stibůrková viděla Moniku naposledy na rohu Kubelíkovy a Fibichovy ulice, další trasa by se měla logicky odvíjet – výpovědi spolužáků nám to později potvrdily – Pospíšilovou ulicí, pak přes Škroupovo náměstí do Zvonařovy ulice, kde na spojnici se Slavíkovou Hřebcovi bydleli.“ Má někdo z evidovaných deviantů vztah k danému prostoru? Nevšiml si někdo z chodců nebo třeba prodavačů v okolních obchodech nesourodé dvojice, tedy malé školačky doprovázené – možná zatím jen sledované – nějakým podivně vypadajícím mužem? 3) Vrah může patřit ke studentům, případně cizím státním přísluš níkům, ubytovaným na nedaleké koleji. Zahrádka: „Poslední verze znamenala pro naše operativce dost náročnou výzvu. Na koleji bydlelo několik stovek tuzemských, tedy českých a slovenských študiosů, těch ze zahraničí bylo asi šedesát.“ Bohužel pro mordpartu, jarní semestr nedávno skončil, probíhalo zkouškové období – a ti úspěšní s veselou myslí okamžitě odjížděli domů, vstříc vytouženým prázdninám. „Musím ještě dodat, že začátkem července se kolej přechodně změnila na turistickou ubytovnu… Dát dohromady všechen ten rozprchnuvší se študácký holubník znamenalo i přes úřední výpomoc zaměstnanců koleje mnoho času, mnoho úsilí.“ ◆◆◆ Zahrádkova paměť byla vyhlášená a obdivuhodná, nicméně zalistujme ještě desetisvazkovým archivním spisem. Rázem se před námi zobrazí až monstrózní pavouk potřebných úkolů k dopadení pachatele. Z pavoučího těla trčí dlouhá řada tykadel a nevábně členitých nohou… V takovém rozsahu se operativní písemnosti málokdy zachovají, važme si toho. Máme totiž k dispozici hezkých pár stovek stránek o složité a komplikované práci mordparty! Poučné čtení! Je to cesta vroubená z obou stran slepými uličkami, ale jak kdysi moudře poznamenal jistý nadmíru zkušený operativec: „Kdo může 100
Ukázka elektronické knihy