1938 Soutěže ve skoku vysokém žen se na posledních letních olympijských hrách před druhou světovou válkou v roce 1936 v Berlíně, který byl už tři roky hlavním městem hitlerovského Německa, účastnilo sedmnáct závodnic. Byly mezi nimi i dvě mladé dívky, které se později, i když každá jinak, zapsaly do sportovní historie. První z nich byla osmnáctiletá Nizozemka Fanny Koenová. Spolu s dalšími dvěma závodnicemi, Annette Rogersovou z USA a Doris Carterovou z Austrálie, jí v konečném pořadí patřilo šesté místo za výkon 155 cm. Pak se Fanny v roce 1940 provdala za svého trenéra Jana Blankerse. Po dalších osmi letech už jako Fanny Blankers-Koenová a třicetiletá matka dvou dětí získala na prvních poválečných olympijských hrách ve všech čtyřech atletických disciplínách, v nichž startovala, čtyři zlaté medaile. Druhou byla sedmnáctiletá Němka Dora Ratjenová. Ta patřila mezi pět skokanek, které se v Berlíně umístily před Fanny Koenovou. Skončila čtvrtá a dosáhla výkonu 158 centimetrů. Od zisku jedné z olympijských medailí, včetně zlaté, ji dělily pouhé dva centimetry. První tři – v pořadí Ibolya Csáková z Maďarska, teprve šestnáctiletá Dorothy Odamová z Velké Británie, která 160 centimetrů zdolala v závodě jako první, a Elfriede Kaunová z Německa – totiž dosáhly shodného výkonu 160 centimetrů. 98
Petr Feldstein
1938
Dora a Heinrich