Nesmrtelná hra (Ukázka, strana 99)

I. Zahájení

100

Rozvážnost je přesně to, k čemu nás metafory vedou bez ­ohledu na stávající století. Skrze ně vidíme svět v novém, odlišném světle. Získáváme náhled na sebe a naše vztahy. Objevujeme nové myšlenky a kreativní řešení problémů. Postupujeme kupředu.

Tahy č. 4 a 5

Nesmrtelná partie Šachy obvykle při každém tahu nabízejí spoustu možností — často až moc —, ale existuje jedna situace, kdy hráč nemá na vybranou. Kdykoli dostane šach, musí se z něj, pokud je to možné, okamžitě osvobodit.

Anderssen (bílý) tedy ve čtvrtém tahu neměl na vybranou, musel posunout svého krále o jedno pole doprava, na jediné relativně bezpečné místo. (Měl jen tři možnosti, z nichž dvěma by se rychle dostal do ještě horších problémů.)

4. Kf1 bílý král na f1

8 7 6 5 4 3 2 1 a

b

c

d

e

f

g

h

Nesmrtelná partie

102

Tímto tahem Anderssen přišel o možnost rošády a jeho král se ocitl uvězněný na oslabeném královském křídle, kde na něj soupeř mohl kdykoli zaútočit.

Nestalo se mu to však poprvé. Anderssen i Kieseritzky už přesně tuto pozici viděli.18 Z desítek milionů sekvencí, které jsou po třech a půl tazích možné, oba soupeři lehce vtančili do té nejznámější, jako ostatně tisíce hráčů před nimi. První publikovanou analýzu tohoto rozmístění máme už od španělského kněze Ruye Lopeze z roku 1561. Ve hře, která skýtá prakticky neomezený počet možností, jako by Anderssen a Kieseritzky hráli podle paměti, nebo jim to někdo diktoval. Proč?

Odpověď vychází z nejzákladnějšího principu šachů: je to hra, při níž se uplatňuje nejen důvtip, ale také znalosti a porozumění.

Nezasvěcený pozorovatel, který ví o takřka nekonečném počtu hypotetických her, se tomu možná zdráhá uvěřit. U tak fluidní hry, v níž lze vyhrát i prohrát na miliardy způsobů, by nováček celkem logicky předpokládal (stejně jako kdysi já), že je v ní důležité hlavně rychlé myšlení. Protože výhra závisí na hrá­ čově schopnosti přechytračit soupeře a jelikož je nemožné naučit se nebo zanalyzovat byť jen zlomek všech možných konfigurací na desce, člověk by předpokládal, že většinu partií vyhraje ten, kdo dokáže nejrychleji (nebo nejintenzivněji) myslet a vidí nejvíc ­dopředu. Šachy jsou naštěstí mnohem zajímavější. Neomezují se jen na průběžné kalkulace a kreativitu soupeřů, ale rozhoduje o nich také širší — a neustále se rozrůstající — porozumění jejich dynamickým principům a třem odlišným fázím: zahájení, střední hře a koncovce. Seriózní šachisté připomínají židovské učence hloubající nad talmudem; neustále interpretují a přehodnocují osvědčené šachové pravdy a nacházejí v nich nové možnosti hry.

Nejprve se naučí pochopit a respektovat základy. Každý zkušený hráč ví, jak kriticky důležité je hned od začátku bojovat o čtyři pole uprostřed desky. Ovládnete‑li střed, získáte moc nad

Ukázka elektronické knihy