Jules Bennettová
„Zatím si to plánují tak, že bude cestovat sem a tam, větší část roku však přece jen bude v Kentucky. Svatbu budou mít na zámku. To bude naše první větší akce, kterou v našem lihovaru plánujeme uspořádat. Pokud se to povede, a všichni doufáme že ano, další akce, jako svatby a promoce, budou následovat.“ „To zní skvěle. Tenhle nápad se mi opravdu moc líbí. Využít prostředí starého sídla, které navíc našlo nové uplatnění, je nápad, který si zaslouží ocenění. Věřím, že svatba bude slavit úspěch a další objednávky se jen pohrnou.“ „Už teď máme práce, že nevíme, kam dřív skočit. Ovšem pořádat kulturní akce je něco navíc, něco jako třešnička na dortu, a pokud to vyjde, bude nás to ohromně bavit. Jsem však spokojená už s tím, co je. Je skvělé, že gin, který prodáváme jde na odbyt, a tudíž máme co prodávat, než nám ve sklepích dozraje bourbon.“ „Vypadáš úžasně sexy, když mluvíš o práci.“ Zasmála se a naklonila se přitom mírně dopředu, aby mu mohla poklepat po rameni. „To jsi říkal vždycky.“ „Je to pravda,“ bránil se a pošimral ji i na druhém chodidle. „Jsi nesmírně inteligentní. To byl mimochodem jeden z důvodů, proč jsem se do tebe zamiloval. Když jsme se seznámili, právě jste se sestrami koupily ten zámek, pamatuješ? Taky jste usilovně pracovaly na tom, jak vyrobit ten nejlepší bourbon a jak ho stáčet do lahví. Mluvily jste o tom, jak otevřít zámek veřejnosti a vůbec jste měly úžasné plány. Později jsem s respektem sledoval, jak své sny měníte ve skutečnost.“ Naklonila hlavu na stranu a opřela ji o polštář. Obloha byla posázená hvězdami, které jasně svítily do temné noci. Jen měsíc, který dosáhl úplňku, jim statečně konkuroval. Noční ticho doplňoval jemný šum vln, které narážely na břeh a doplňovaly kouzelnou atmosféru vlahého večera. 98
Rande na slepo
Camden v duchu uvažoval, že na takové výlety mohli jezdit od začátku. Nechápal, proč ho to nikdy předtím nenapadlo. Chtěl jí dokázat, že se o ni umí postarat a že ji dovede zabezpečit. Místo toho, aby si užívali společné chvíle na krásných místech jako bylo tohle, seděl v práci od rána do večera a zanedbával ji. Dělal to pro ni, jenže jak to mohla vědět? „Vím, že tví rodiče jsou přesvědčení, že naši destilérku držíme zuby nehty, ale –“ „Ne.“ Nechtěl, aby cokoli zničilo tenhle překrásný večer. Žádné negativní myšlenky dnes večer neměly prostor. „Je úplně jedno, co si myslí mí rodiče. Důležité je, co si myslím já. A já vím, jak to je. Nikdy jsem si nemyslel, že bys mě využívala, to mi snad věříš.“ „Poslední dobou jsem pochopila, jak důležitá je rodina. Proto bych nechtěla, abych sis kvůli mně znepřátelil rodiče. Pokud mě budeš neustále bránit, budete se čím dál tím víc hádat, a to by mi bylo líto. Žádná práce nemůže rodinu nahradit. Pochopila jsem, že rodina je součástí našeho bytí a bez ní není člověk nikdy úplně celý. Nechtěla bych, abych ses kvůli mně proto trápil.“ Položil jí nohy na pohovku a mírně se naklonil tak, aby jí viděl dobře do tváře. „Poslouchej,“ upřel na ni pronikavý pohled. „To, co je mezi mnou a mými rodiči, má počátek dávno předtím, než jsme se poznali. Pravda je, že předtím jsem si to tolik neuvědomoval. Odmalička mě chtěli ve všem kontrolovat. Řídili a organizovali můj život a já jsem jim to dovolil. To byla chyba. Takže když jsem se jim poprvé vzepřel, nevěděli, co dělat. Byli vzteky bez sebe, a když ses objevila v mém životě ty, obrátili svůj vztek proti tobě. Já jsem byl na jejich řeči zvyklý, takže jsem si to nebral k srdci. Naučil jsem se je nevnímat a bohužel jsem si neuvědomil, že tebe jejich řeči zraňují.“ Odmlčel se a v duchu si přehrál její poslední slova. 99
Jules Bennettová
Něco mu na nich vadilo, jako by to něco potřebovalo dovysvětlit. Přál si, aby mu věřila. Ostatně pokud se jejich vztah měl posunout dopředu, důvěra představovala pevný základ. Byl přesvědčený, že Delilah si myslí to samé. Stejně jako on by si přála, aby spolu mohli žít, jenže k tomu je potřeba udělat první krok. A pokud si Delilah nebude jistá, nikdy k tomu nedojde. Věděl, že mají před sebou velký úkol, že jejich manželství musí nabrat jiný směr, a protože tenhle výlet byl jeho nápad, chtěl za každou cenu zvítězit. Ostatně prohra v tomhle i jiném případě u něj nebyla možná. „Před chvílí jsi řekla, že jsi pochopila, jak důležitá je rodina,“ připomněl jí. „Zřejmě jsi narážela na smrt Milly, nebo je za tím ještě něco jiného? Něco, co souvisí s tím, o čem jste mluvily po telefonu se Sarou?“ Chvilku na něj upírala zamyšlený pohled, pak odvrátila hlavu a zaměřila pozornost do míst, kde tušila oceán. Camden trpělivě vyčkával na odpověď. Nechtěl na ni naléhat, přesto by se rád dozvěděl, co za tím je. „Sara našla nějaké dopisy,“ odpověděla s pohledem stále upřeným na noční oblohu a temný oceán. „Staré dopisy a dokumenty u Milly ve stole. Zjistila, že ve skutečnosti jsme biologické sestry.“ „Cože?“ „Máme stejnou matku, každá však jiného otce,“ upřesnila. „Dee, to je úžasné!“ Opět si položil její nohy do klína a přisedl si k ní mnohem blíž. „Vždycky jste si byly tolik blízké. Byly jste nejlepší kamarádky. Milly vás vychovávala jako sestry a najednou zjistíte, že to tak opravdu je. Máte společné geny, to je zkrátka úžasné!“ „Právě kvůli tomu Sara volala,“ pokračovala Delilah. „Sara chce vypátrat svého otce. Elise prohlásila, že je spokojená s tím, jak to je a nic dalšího už nepotřebuje vědět.“ 100 Ukázka elektronické knihy