Shannon McKenna
Škubli sebou. Po rozbité asfaltové silnici si to šinula stará dodávka. Řídil postarší muž v kšiltovce a vedle něj seděla jeho manželka. Měla pevně semknuté rty, zplihlé vlasy a brýle, ve kterých vypadala jako upjatá učitelka. Muž zpomalil, až jeli téměř krokem a oba na Jacka a Maddie hleděli se zjevným nesouhlasem. Tú! Ozvalo se naposledy, načež žena manželovi cosi řekla a dodávka zrychlila. „Možná je to jeho rybník,“ poznamenal Jack. „Že bychom pokračovali v našem hotelovém pokoji v Triple Falls Lodge? Kde přesně jsme skončili?“ „S tím počítám,“ prohlásila. „Tohle je přítomnost, viď? Nezdá se mi to, ani nemám halucinace, že ne?“ „Řekla jsem ano. A dost důrazně. Učinila jsem formální prohlášení. Myslím, že máme jasno.“ Prošli vlhkou trávou zpátky k autu. „Já se vznáším,“ poznamenal. „Metr nad zemí.“ „To zní znepokojivě. Chceš, abych řídila?“ Usmál se na ni a nastartoval. „Ani nápad, funguju dobře. Jen jsem se už dávno necítil takhle dobře. A možná vůbec nikdy. Jsem absolutně šťastný.“ „Já taky,“ řekla tiše. Znovu vyjeli na dálnici. „Je tu ještě jedna věc,“ podotkl Jack. „Prsten. Jedeme na svatbu Avy Maddoxové, jsme formálně zasnoubeni a ty žádný nemáš.“ Maddie pokrčila rameny. „No tak řekneme, že jsme ho nechali upravit na míru nebo něco takového.“ „Mám dojem, že jeden z tvých hashtagů zněl #sedibezvadne.“ Pokrčila rameny. „No a co? My dva už nic nepředstíráme, takže si nemusíme dělat starosti s tím, abychom vypadali hodnověrně. Jsme opravdoví. Ostatní ať si myslí, co chtějí.“ „To udělají tak jako tak.“ 98
Všimla si, že Jack se trochu zachmuřil. Zvedl ruku, kterou měl předtím položenou na její, zapnul blinkr a předjel kamion. Ruku už nechal na volantu. Najednou se cítila osamělá. Toužila po jeho doteku. Řítili se do středu dění. Do skutečného světa, mezi své známé, kteří zastávali pevné názory a předsudky. Kdo chce, vždycky si najde důvod, proč se mu něco nezdá a oni museli jít za svým cílem, ať se děje cokoli. Toho se ale Jack trochu bál a ona mu nemohla nic vyčítat.
Shannon McKenna
TŘINÁCTÁ KAPITOLA „Nádhera!“ prohlásil Jack z postele, kde se povaloval nahý a uvolněný. Maddie se pomalu obrátila od velkého zrcadla a předvedla se mu v modrých šatech ze všech stran. Dojeli do Triple Falls Lodge a ubytovali se v jejím pokoji, aniž potkali někoho známého, což bylo jen dobře. Jack věděl, že nakonec se stejně bude muset se všemi setkat, ale zatím nebyl ochotný se téhle příjemné duševní i tělesné pohody vzdát. Brzy ji naruší příkrá slova, jedovatý smích. A on se ocitne tam, kde byl předtím. Bude přemáhat stud za něco, co neudělal. Zlost nad nespravedlností. Tak dost. Nedovolí, aby svou špatnou náladou nakazil i Maddie. Ona si to nezaslouží. Maddie je zázrak. „Měl by ses osprchovat,“ vybídla ho. „Moc času nám nezbývá.“ „Pořád se nemůžu hnout,“ zamumlal. „Připravila jsi mě o všechnu sílu. Jsem absolutně vyčerpaný. A navíc, když se oblékáš, vypadáš úžasně. Jak bych si takovou podívanou mohl nechat ujít?“ „Ale prosím tě.“ Smyslně se na něj usmála a nasadila si třpytivé náušnice. Pak si kolem krku pověsila čtyřhranný akvamarín na stuze. Třpytivý kámen na její snědé pleti nádherně vynikal. Nato si sepnula vlnité vlasy vysoko na temeni sponou s akvamarínem. Vypadala jako řecká bohyně. Dlouhá plisovaná 100 Ukázka elektronické knihy