Shannon McKenna
Škubli sebou. Po rozbité asfaltové silnici si to šinula stará dodávka. Řídil postarší muž v kšiltovce a vedle něj seděla jeho manželka. Měla pevně semknuté rty, zplihlé vlasy a brýle, ve kterých vypadala jako upjatá učitelka. Muž zpomalil, až jeli téměř krokem a oba na Jacka a Maddie hleděli se zjevným nesouhlasem. Tú! Ozvalo se naposledy, načež žena manželovi cosi řekla a dodávka zrychlila. „Možná je to jeho rybník,“ poznamenal Jack. „Že bychom pokračovali v našem hotelovém pokoji v Triple Falls Lodge? Kde přesně jsme skončili?“ „S tím počítám,“ prohlásila. „Tohle je přítomnost, viď? Nezdá se mi to, ani nemám halucinace, že ne?“ „Řekla jsem ano. A dost důrazně. Učinila jsem formální prohlášení. Myslím, že máme jasno.“ Prošli vlhkou trávou zpátky k autu. „Já se vznáším,“ poznamenal. „Metr nad zemí.“ „To zní znepokojivě. Chceš, abych řídila?“ Usmál se na ni a nastartoval. „Ani nápad, funguju dobře. Jen jsem se už dávno necítil takhle dobře. A možná vůbec nikdy. Jsem absolutně šťastný.“ „Já taky,“ řekla tiše. Znovu vyjeli na dálnici. „Je tu ještě jedna věc,“ podotkl Jack. „Prsten. Jedeme na svatbu Avy Maddoxové, jsme formálně zasnoubeni a ty žádný nemáš.“ Maddie pokrčila rameny. „No tak řekneme, že jsme ho nechali upravit na míru nebo něco takového.“ „Mám dojem, že jeden z tvých hashtagů zněl #sedibezvadne.“ Pokrčila rameny. „No a co? My dva už nic nepředstíráme, takže si nemusíme dělat starosti s tím, abychom vypadali hodnověrně. Jsme opravdoví. Ostatní ať si myslí, co chtějí.“ „To udělají tak jako tak.“ 98