Natalie Andersonová
a ona jemu také. „Starala jsem se o ni. Nechala jsem studia, ztratila kontakt s přáteli. Ale nějaké to tvoření mi zůstalo – milovala jsem hudbu, kreslení, pekla jsem… takové ty hlouposti.“ „To nejsou hlouposti.“ Vděčně se na něj usmála. „Dělaly jsme to spolu.“ „Kde byl tvůj otec? A bratr?“ podivil se Felipe. „Byli –“ „Můj bratr Caleb byl na univerzitě. Je o pár let starší. A otec pracoval. Nebyl tam.“ Elsie se zamračila. „Podváděl ji. Prý to byl jen úlet. Prý byl ve stresu. Myslela jsem si… byl osamělý a máma byla nemocná tak dlouho. Ale nebylo to jen jednou. Už to dělal dřív, ale já byla moc malá na to, abych to chápala. Máma mě před tím chránila. Myslela jsem si, že je všechno v pořádku. Ale on ji podvedl ve všem.“ Felipe jen tiše naslouchal. „Mámina nemoc se zhoršovala. Objevila se nová léčba, ale byla hrozně drahá. Bratr založil crowfundigovou stránku. Něco jsem prodala, abychom získali nějaké peníze. A něco málo jsme vybrali. Ale jednoho dne ke konci…“ Elsie zavřela oči. „Napsala jsem mámě písničku. Byla jen pro ni. Byla tak křehká a já nevěděla…“ Felipe strnul. „Elsie?“ „Nevěděla jsem, že mě Caleb tajně nahrál, když jsem jí ji poprvé hrála,“ zašeptala. „Nahrál ji na tu stránku – aby přilákal víc dárců. Lidi zaujala a poslali spoustu peněz. Hodně rychle. Daleko víc, než jsme potřebovali…“ Pro mámu to přišlo příliš pozdě. Elsii bolelo už jen na to pomyslet. „Táta a Caleb řekli, že založí nadaci, aby vybrali peníze pro další trpící. Věřila jsem jim – Caleb studoval účetnictví, víš? Ale příště přijel v drahém novém autě. Táta měl nové hodinky… a máma umřela.“ „Ach, Elsie.“ Felipe ji objal pevněji. „Nakonec jsem si dala dvě a dvě dohromady. Šla jsem na policii a svědčila proti nim. Obvinili je z podvodu a šli do vězení. Caleb už je venku, ale u táty se ukázalo, že zpronevěřoval peníze i v práci, takže je ještě zavřený.“ 98