Dani Collinsová
si rukou bradu. „Hrozně ráda si povídám o šatech a o kytkách. V jakém to bude stylu?“ Ilona si nemohla pomoct, Susan se jí líbila. Konverzace příjemně plynula a mohla to být skvělá večeře, kdyby jen Leander trochu roztál. On ale sotva promluvil. Před dezertem se Ilona zvedla s omluvou, že jde na toaletu. Chtěla těm dvěma dát příležitost v klidu si to vyříkat. „Půjdu s vámi.“ Susan se rychle zvedla. „Vážně, matko?“ Leander na ni vrhl mrazivý pohled. „Bojíš se, že budeme mluvit o tobě?“ opáčila. „Já vím, že budete. Cokoli jí chceš sdělit, můžeš říct tady, přede mnou.“ Kývl na její židli. Byl to jakýsi souboj vůlí a Iloně připadalo, že ten nesoulad mezi nimi způsobila ona. Málem si s pocitem porážky zase sedla. „Všechno jsou to věci, které jsi už slyšel, drahoušku. Jaký rozdíl je v tom, kde je říkám?“ Susan na chvíli zněla téměř utrápeně, ale rychle ten dojem zakryla vřelým úsměvem. Zavěsila se do Ilony a odváděla ji k dámským toaletám. Po návratu domů Ilona cítila, že má pořádně zamotanou hlavu. Ocitla se v podivné situaci. Na jednu stranu chtěla slyšet Leanderovu verzi událostí, a na druhou před ním chtěla bránit Susan. Nejradši by se ho hned začala vyptávat, ale tvářil se uzavřeně a Ilona měla respekt k jeho soukromí. Nakonec se rozhodla začít omluvou. „Měla jsem ti říct, že tam přijde. Volala mi, aby mě přivítala v rodině, a já jsem ji prostě pozvala. Říkala, že tě chce překvapit, a tak jsem…“ Tak ho postavila do nepříjemné situace. „Moc se omlouvám. Nenapadlo mě, že ji nechceš vidět.“ Smyslem jejich „randění“ mělo být vzájemné poznávání, ale když teď myslela na všechny ty schůzky u večeře, uvědomila si, že si zatím vlastně neřekli nic 98