Dani Collinsová
si rukou bradu. „Hrozně ráda si povídám o šatech a o kytkách. V jakém to bude stylu?“ Ilona si nemohla pomoct, Susan se jí líbila. Konverzace příjemně plynula a mohla to být skvělá večeře, kdyby jen Leander trochu roztál. On ale sotva promluvil. Před dezertem se Ilona zvedla s omluvou, že jde na toaletu. Chtěla těm dvěma dát příležitost v klidu si to vyříkat. „Půjdu s vámi.“ Susan se rychle zvedla. „Vážně, matko?“ Leander na ni vrhl mrazivý pohled. „Bojíš se, že budeme mluvit o tobě?“ opáčila. „Já vím, že budete. Cokoli jí chceš sdělit, můžeš říct tady, přede mnou.“ Kývl na její židli. Byl to jakýsi souboj vůlí a Iloně připadalo, že ten nesoulad mezi nimi způsobila ona. Málem si s pocitem porážky zase sedla. „Všechno jsou to věci, které jsi už slyšel, drahoušku. Jaký rozdíl je v tom, kde je říkám?“ Susan na chvíli zněla téměř utrápeně, ale rychle ten dojem zakryla vřelým úsměvem. Zavěsila se do Ilony a odváděla ji k dámským toaletám. Po návratu domů Ilona cítila, že má pořádně zamotanou hlavu. Ocitla se v podivné situaci. Na jednu stranu chtěla slyšet Leanderovu verzi událostí, a na druhou před ním chtěla bránit Susan. Nejradši by se ho hned začala vyptávat, ale tvářil se uzavřeně a Ilona měla respekt k jeho soukromí. Nakonec se rozhodla začít omluvou. „Měla jsem ti říct, že tam přijde. Volala mi, aby mě přivítala v rodině, a já jsem ji prostě pozvala. Říkala, že tě chce překvapit, a tak jsem…“ Tak ho postavila do nepříjemné situace. „Moc se omlouvám. Nenapadlo mě, že ji nechceš vidět.“ Smyslem jejich „randění“ mělo být vzájemné poznávání, ale když teď myslela na všechny ty schůzky u večeře, uvědomila si, že si zatím vlastně neřekli nic 98
Pomůžeš mi pomstít se!
osobního. Dozvěděla se, že Leander má dost rozmanitý hudební vkus a že dává přednost lyžování na sněhu před lyžováním na vodě, ale pořád netušila nic o tom, jaké měl dětství. Tolik k „upřímné a otevřené“ komunikaci… „Zmanipulovala tě. Dávej si na ni pozor,“ varoval ji. „Všechno, co říká, ber s rezervou. A nedělej, že se tě nesnažila přetáhnout na svou stranu, když jste spolu byly o samotě.“ To sice byla pravda, ale Ilona se necítila zmanipulovaná. Bylo jí Susan líto. Vlastně jí bylo líto jich obou. Leander si nalil skleničku. „Dáš si taky?“ „Ráda.“ Ve skutečnosti o pití nijak nestála. Většinou se večer převlékli a zbytek večera strávili prací na notebooku nebo sledováním televize. Teď se ale uvelebila na pohovce, vzala si skleničku, kterou jí podal, a tiše se zeptala: „Řekneš mi, jak to bylo?“ „Co bych ti měl říkat? Prostě nechtěla mít děti a nevěnovala se mi, když jsem byl malý a potřeboval jsem ji. A teď čeká, že ji budu mít rád. Posílám jí dost peněz, aby měla spokojený život. Nevím, proč jí to nestačí.“ Jestli byla pravda alespoň špetka toho, co Iloně řekla, pak se Susan hlavně cítila osamělá. „Prý ti bylo osm, když se přestěhovala zpátky do Londýna?“ vyzvídala opatrně. „Kvůli hraní v muzikálu. A ani ne v dobrém. Její kariéra nikdy za moc nestála. Ale samozřejmě trvala na tom, že se jí bude věnovat,“ odpověděl s opovržením. „To je asi podstata zábavního průmyslu, ne? Věčně doufat, že člověk prorazí,“ namítla. A nemá snad každý právo snít? „Možná se jí stýskalo po domově. Já jsem tím kdysi taky dost trpěla.“ „Na internátní škole?“ „Když jsem přišla bydlet k otci.“ Vydal neurčitý zvuk a zahleděl se na záři světel města za oknem. 100
Pomůžeš mi pomstít se!
„Musela být hodně mladá, když ses narodil.“ „To byli oba. Můj otec od rodiny neutekl, tak nevím, proč to udělala ona.“ Otěhotněla jsem na dovolené, řekla jí Susan a tiše se zasmála. Ani nevím jak. Leanderův otec byl tak stydlivý, že se mnou sotva promluvil. Ale vyspali jsme se spolu. Připadala jsem si tak dospělá… dokud jsem nebyla nucená opravdu dospět. Moje matka mi řekla, že mám doufat, že si mě vezme, jinak skončím na ulici. Ona by nesnesla mít doma nemanželské dítě. „Musím se zeptat…“ Ilona se kousla do rtu. „Odsuzoval bys takhle otce, kdyby odešel za kariérou on?“ „Otec mě s sebou bral do práce,“ namítl. „Ale chápu, kam míříš,“ dodal s jízlivým sarkasmem. „Nikdy jsem netoužil hrát v muzikálu. Je to tudíž moje chyba, že jsem ji skoro neviděl.“ Sklopila oči. „Nikdy ti nenabídla, aby ses k ní přistěhoval?“ „Jaký by to mělo smysl? Přes den bych byl ve škole. Pracovala hlavně po nocích a o víkendech. Ani bychom se neviděli.“ Byli si s Nikem hrozně blízcí, posteskla si Susan. Chtěl prostě zůstat s otcem, a tak jsem o něj nebojovala. Myslím, že mi to nikdy neodpustil. „Vím, že je dětinské jí to zazlívat. Máš pravdu. Otcové můžou odejít za prací a nikdo je za to neodsoudí. Ale ona mi naslibovala spoustu věcí, a pak nic z toho nesplnila. Peníze, které jí posílal otec, si brala, ale mě s sebou nevzala nikdy. Když jsem jí řekl, že nám Midas nabízí, že náš software uvede na trh, byla ráda. Chtěla mít finanční prospěch, aniž by odvedla nějakou práci.“ Přesně jako Midas, pomyslela si Ilona. Ten toho taky Leanderovi a jeho otci hodně nasliboval, ale výsledky se nedostavily. Leander si musel připadat jako hlupák, když mu došlo, že je Midas podvedl. Přirozeně hledal viníka. Nejspíš si myslel, že kdyby je matka před Midasem varovala, místo aby je ještě povzbuzovala, nemuseli o všechno přijít. 101 Ukázka elektronické knihy