„Asi sedmnáct, možná ani ne, přesně to nevím. Je naprosto skvělý.“ „Fajn, dejte mi vědět den předem, kdy budou kamerovky.“ „Jistě, pane Robine, smím-li vám tak říkat. „Určitě. Vaše křestní jméno mi uniklo, abych se přiznal. Na jména jsem slabší.“ „Jsem Kristofer.“ „No sakra!“ „Ve škole mi s oblibou říkali Krisi.“ „To je ještě lepší!“ „Možná, ale zní to hodně blbě. Nebo Ferdo, taky hrůza. Tady mi většinou říkají Obli, jako Oblázku, někdo Blazi.“ „Vidíte, jak je čeština milosrdná!“ „Máte pravdu. No, prostě s tím tykáním je problém. Vlastně ne s tykáním, ale k oslovení není vhodné ani jedno z mých jmen, jak vidíte,“ prozradil zoufale. „A co třeba Štofi?“ „Nemám ve jménu š ale s.“ „To přece nevadí. Můžu vám říkat Profi, když se vám to bude líbit.“ „Jak jste to odvodil?“ „P jako produkční, nebo taky profesionál, ro je z křestního jména a fi taky. Pokud se vám to zdá dobré, budu vás oslovovat Profi.“ „To je nápad! Je vidět, že se vyznáte ve světě. Jestli se tenhle filmeček povede, nikdo nebude věřit vlastním očím a uším za
98