s matkou, spatřil v královnině družině Erendis, pohlédl na její krásu a vytušil sílu, jež se v ní tajila. Tu mu Almarian řekla: „Musíš opět odtud, můj synu Aldarione? Není tu nic, co by tě zadrželo v nejlíbeznější ze všech zemí smrtelníků?“ „Ještě ne,“ řekl; „v Armenelosu jsou ovšem věci sličnější, než může člověk nalézt jinde, dokonce i v zemích Eldar. Námořníci jsou však muži dvojí mysli, bojují se sebou samými; stále mě ještě drží touha po Moři.“ Erendis věřila, že ta slova patřila i jejím uším, a od té doby se její srdce plně obrátilo k Aldarionovi, ač ne s nadějí. V oněch dnech nebylo podle zákona ani zvyku třeba, aby se muži z královského rodu, ani sám králův dědic, ženili jen s potomky Elrose Tar-Minyatura; Erendis však pokládala Aldariona za příliš vysoce postaveného. Přesto od té chvíle nepohlížela příznivě na žádného muže a všechny nápadníky odmítala. Minulo sedm let, než se Aldarion vrátil a přivezl s sebou stříbrnou a zlatou rudu; hovořil o své plavbě a činech se svým otcem. Meneldur však řekl: „Raději bych měl tebe po svém boku než zprávy nebo dary z Temných zemí. To je úloha kupců a cestovatelů, ne králova dědice. K čemu je nám další stříbro a zlato, leda abychom je z pýchy užívali tam, kde jiné věci poslouží stejně dobře? Králův dům potřebuje muže, jenž zná a miluje tuto zemi a lidi, jimž bude vládnout.“ „Nestuduji snad muže po všechny své dny?“ opáčil Aldarion. „Umím je vést a ovládat, jak se mi zlíbí.“ „Řekni spíš některé muže, kteří mají stejné smýšlení jako ty,“ odpověděl král. „Na Númenoru jsou také ženy, a není jich o mnoho méně než mužů; co víš o nich, vyjma tvou matku, kterou skutečně umíš vést, jak se ti zlíbí? Přesto si jednoho dne musíš vzít manželku.“ „Jednoho dne!“ řekl Aldarion. „Ale ne dřív, než budu muset; a později, bude-li mě někdo do manželství tlačit. Jsou pro mě naléhavější jiné věci, k nimž se upíná moje mysl. ,Studený je život námořníkovy ženy,‘ a námořník, který má jen jeden cíl a není vázán k břehu, dopluje dál a lépe se učí zvládat moře.“ „Dál, ale ne k většímu prospěchu,“ řekl Meneldur. „A ty nezvládáš moře, můj synu Aldarione. Zapomínáš, že tu Edain žijí jen z milosti Pánů Západu, že Uinen je k nám laskavá a Ossë se drží zpátky? Naše 93
PAD NUMENORU_blok.indd 93
19.07.2023 12:13:58