komisařem pro upevnění němectví (Reichskommissar für die Festigung deutschen Volkstums, dále též RKFDV – tento titul a zkratka se zpravidla používají nejen pro označení vedoucího, ale i úřadu samotného). Himmler byl pověřen vytvořením plánu přesídlovaní na nově zabraných územích. Jeho úkolem mimo jiné bylo organizovat návrat etnických Němců ze zahraničí, tzv. Volksdeutschen, „do Říše“ (princip Heim ins Reich), vyloučit vliv cizích národností a vytvářet nové německé osídlovací oblasti prostřednictvím usazování říšských Němců a etnických Němců ze zahraničí a masivními deportacemi původního obyvatelstva.336 Do vínku dostal absolutní moc nad nově anektovaným územím Polska a nad všemi správními institucemi a sdruženími na jeho území působícími. Disponoval i celým administrativním aparátem v Říši samotné – říšskými, zemskými i obecními úřady a ke svým účelům mohl využít i stávající korporace či osídlovací společnosti.337 RKFDV byl zároveň svěřen úkol „odstranit vliv etnicky škodlivých cizích populací, které představují nebezpečí pro Říši a německou komunitu“.338 Zmíněným výnosem vůdce byl zároveň vybaven výkonnými pravomocemi pro uplatňování směrnice o plánování měst a nových sídlišť na okupovaných východních územích. Podle německého historika Rolfa-Dietera Müllera měl RKFDV představovat spíše jakési koordinační nervus rerum – nadřazené všem ostatním německým státním, stranickým i vojenským institucím s cílem organizovat osídlovací politiku v anektovaných východních oblastech a „prakticky“ utvářet osídlení a jeho rasovou stránku.339 Konečným cílem všech aktivit RKFDV mělo být poněmčení (Eindeutschung) východních oblastí ve smyslu populačním, což jinak řečeno podle představ „expertů“ RKFDV znamenalo zhruba zečtyřnásobit počet německých obyvatel v nových východních provinciích usídlením 3,4 milionu Němců, aby jejich počet dosáhl zhruba 4,5 milionu.340 Samotným vedením úřadu, který byl propojen se strukturami SS, poté co se v červnu 1942 dostal pod jurisdikci struktur SS, jejich policejního a soudního systému, byl pověřen Himmlerovi oddaný Ober336 NA, Praha, fond ST ÚŘP, sign. 109-2/39, výnos vůdce a říšského kancléře k upevňování němectví ze 7. 10. 1939. 337 Viz Hans Buchheim: Der Reichskommissar für die Festigung deutschen Volkstums, in: Gutachten des Instituts für Zeitgeschichte, München: Institut für Zeitgeschichte 1958, s. 187; R.-D. Müller: Hitlers Ostkrieg und die deutsche Siedlungspolitik, cit. podle M. V. Šimůnek: Zdraví, dědičnost, rasa, s. 92. 338 M. V. Šimůnek: Zdraví, dědičnost, rasa, s. 92. 339 Viz R.-D. Müller: Hitlers Ostkrieg, s. 83. 340 Viz I. Heinemann: „Rasse, Siedlung, deutsches Blut“, s. 192–193. 98
führer SS Ulrich Greifelt (1896–1949).341 Projevovalo se to zejména tím, že kdykoli to bylo možné, Himmler předával SS pravomoc nad operacemi RKFDV. Výsledkem vcelku logicky bylo, že se RKFDV stal dalším pilířem Himmlerovy moci.342 RKFDV byl jedním ze čtyř hlavních úřadů SS, které Himmler pověřil germanizačními úkoly a kooperoval se Střediskem na podporu etnických Němců (Volksdeutsche Mittelstelle), RSHA a Hlavním rasovým a osídlovacím úřadem (Rasse- und Siedlungshauptamt).343 Vymezení činnosti zmíněných úřadů bylo ale dosti nejasné a docházelo ke sporům o kompetence.344 Hlavní štábní úřad RKFDV (Stabshauptamt) vytvářel celkové osídlovací plány pro Říši a okupovaná území. V rámci RKFDV byla vytvořena specializovaná oddělení, která měla za úkol připravit a provést všechny naplánované přesídlovací akce (Umsiedlungsaktionen) shodně podle jasně daných obecných zásad. Tímto způsobem bylo vytvořeno kromě jiných: oddělení registrace a řízení (Abteilung Erfassung und Lenkung), oddělení péče (Abteilung Betreuung und Fürsorge), oddělení práce a sociálních záležitostí (Abteilung Arbeit und Sozialwesen). RKFDV nezanedbával ani otázky kulturního plánování a propagandy, k tomu účelu bylo zřízeno oddělení kultury (Abteilung Kultur) a další. Nemalý důraz byl kladen na hospodářské otázky související s přesídlovacími akcemi. Pro každé oddělení byl vydělen okruh povinností, doporučena spolupráce s jinými organizacemi, sdruženími a institucemi, vedle zmíněného Střediska na podporu etnických Němců (Volksdeutsche Mittelstelle) to byla Národní centrála pro Němce v zahraničí (Volksbund für das Deutschtum im Auslande), Německý zahraniční institut (Deutsches Auslandsinstitut), z mládežnických organizací Hitlerjugend a Svaz německých dívek (Bund Deutscher Mädel). Dále se mělo kooperovat s institucemi bezprostředně podřízenými NSDAP, a to s Nationalsozialistische Volkswohlfahrt (Národněsocialistická organizace péče o blaho lidu), Reichsgesundheitsführung (Říšské Vedení zdravotnictví), Nationalsozialistischer Kraftfahrer Korps (Národněsocialistický motoristický sbor), Deutsches Rotes Kreuz (Německý červený kříž), 341 Viz V. O. Lumans: Himmler’s Auxiliaries, s. 135. 342 Viz ibid., s. 134–135. 343 Srov. R. L. Koehl: Rkfdv. German Resettlement and Population Policy; M. Wildt: Die Generation des Unbedingten, s. 277 a 281. Himmler v červnu 1941 dosáhl toho, že kancelář RKFDV byla postavena na roveň (gleichgestellt) RSHA SS, a to ve všech záležitostech týkajících se SS (viz V. O. Lumans: Himmler’s Auxiliaries, s. 135). 344 Zatímco dříve byl Himmlerův vliv na VoMi jen neformální a založený pouze na tom, že vedení VoMi patřilo k příslušníkům SS, prostřednictvím RKFDV jako státního orgánu formalizoval svou autoritu (viz V. O. Lumans: Himmler’s Auxiliaries, s. 136). 99
Technische Nothilfe (Technická pomoc), Reichsarbeitsdienst (Říšská pracovní služba) a jinými.345 Zvláštní úlohu v rámci RSHA plnila Centrála pro přistěhovalce (Einwandererzentralstelle, dále též EWZ).346 Aktivity RKFDV a RSHA se propojily při přípravách Generálního plánu Východ (Generalplan Ost). Himmler pověřil tímto úkolem 24. června 1940 šéfa plánovacího odboru Hlavního štábního úřadu RKFDV Oberführera SS prof. Konrada Meyer-Hetlinga. Plán z jeho dílny, předložený dne 15. července 1941, se nezachoval. Je znám pouze text, který byl přepracován podle Himmlerových pokynů a v nové podobě zveřejněn během roku 1942. O představách zástupců RSHA a RKFDV ohledně germanizace Východu víme zejména z komentáře k dokumentu Generalplan Ost od dr. Erharda Wetzela, vedoucího hlavního poradního institutu Rasově-politického úřadu NSDAP a vedoucího rasově politického referenta Rosenbergova ministerstva pro východní obsazená území. Komentář se nazýval Stanovisko a myšlenky ke Generálnímu plánu Východ říšského vůdce SS.347 V dostupných dokumentech se objevují zmínky dvou verzí Generalplan Ost. Na jedné pracoval v listopadu 1941 RSHA, na druhé Hlavní štábní úřad RKFDV.348 Za RSHA se na přípravách plánu nepřetržitě mezi lety 1940–1945 podílel dr. Hans Ehlich. Ve své výpovědi před Norimberským tribunálem, v němž byl souzen Meyer-Hetling, se k podílu RSHA přiznal, 345 Viz Andrzej Szefer: Němečtí přesídlenci v Katovickém vládním obvodu, in: Průmyslové oblasti, III, Ostrava: Profil 1971, s. 100–101. 346 EWZ byla původně založena v listopadu 1939 jako malý studijní úřad nacistické bezpečnostní policie (SiPo) a sídlila v Gdyni (Gotenhafen), později v Poznani (Posen), hlavním městě Povartské župy (Gauhauptstadt Wartheland). Následně byla přesunuta do Berlína a ve finále do Lodže (Litzmannstadt). Jejím hlavním zaměřením byla evakuace Poláků a Židů do Generálního gouvernementu. Pod vedením Martina Sandbergera měla získávat vhodné německé osadníky pro okupovaná území Polska. EWZ zajišťovala pro přesídlence, jejichž samotný přesun organizovalo VoMi, vyřízení všech potřebných úředních povolení a zejména občanství. Experti EWZ zároveň přesídlence prověřili po stránce rasové. V rámci reorganizace v dubnu 1940 byla EWZ pověřena i deportacemi původního obyvatelstva ve vybraných cílových oblastech kolonizace. Viz Einwandererzentralstelle, Wikipedia (online), https://de.wikipedia.org/wiki /Einwandererzentralstelle. 347 M. Kárný: Generální plán Východ, s. 365; srov. Mechtild Rössler: Konrad Meyer und der „Generalplan Ost“ in der Beurteilung der Nürnberger Prozesse, in: Der „Generalplan Ost“, ed. M. Rössler – S. Schleiermacher, 1993, s. 356–368. Wetzel byl vedoucím poradního sboru Úřadu NSDAP pro rasovou politiku, který byl ve svých plánech konkurentem RSHA i RKFDV. Blíže viz Dieter Münk: Die Organisation des Raumes im Nationalsozialismus. Eine soziologische Untersuchung ideologisch fundierter Leitbilder in Architektur, Städtebau und Raumplanung des Dritten Reiches, Bonn: Pahl-Rugenstein Nachfolger 1993, s. 112–119. 348 M. Kárný: Generální plán Východ, s. 346–347. 100 Ukázka elektronické knihy