98
PŮDA, DUŠE, SPOLEČNOST
Chtějí-li různé organizace, neziskovky, sdružení i jednotlivci pracující v oblasti životního prostředí a rozvoje najít společný základ, ze kterého mohou vyrůstat všechny jejich rozdílné záměry, činnosti, plány a projekty, poskytne jim ho právě nenásilí a trojice „půda, duše, společnost“. Gándhího ideje a postupy za účelem vytvoření všeobecného blahobytu v samosprávných, lokálních a dynamických sítích nabízejí propracovaný program akce a transformace. Tato transformace začíná podle Mahátmy Gándhího u vlastního já. Nepožadujte po druhých, aby se změnili, dokud se nezměníte vy sami. Jednou Gándhího oslovil věhlasný politik, pohotový řečník, plodný spisovatel a horlivý aktivista Rám Manóhar Lóhija: „Mám-li k vám být otevřený, nejste ani velký řečník, ani charismatická osobnost, ale přesto vás následují desetitisíce lidí. Když zavelíte k činu, seběhne se početný dav. Lidé vám naslouchají, kdežto když vyzvou k činu slavní politici s vytříbeným projevem, uhlazeným vystupováním a okouzlující povahou, vyslyší je málokdo. Co se skrývá za vaším úspěchem? Mezi lidmi se mluví o ‚Gándhího doteku‘. Co je to za kouzla?“ Gándhího to zaskočilo. Po krátké odmlce odpověděl: „Nevím! Mohu k tomu říct jen to, že jsem nikdy po nikom nežádal, aby dělal něco, co už nedělám sám.“ „To dává smysl,“ odtušil Rám Lóhija. „Onu sílu a dopad nemá vaše řečnění, ale morální zásadovost.“ „Pane Lóhijo, my sami musíme být tou změnou, kterou
BUĎTE SAMI TOU ZMĚNOU
chceme vidět ve světě,“ prohlásil Gándhí. Lóhija se usmál a přikývl. Koluje spousta historek o tom, jak se Gándhí sám změnil, než o totéž požádal druhé. Jednou za Gándhím přišla jedna jeho dobrá přítelkyně. Přivedla s sebou svého syna a posadila se před Mahátmu, který zrovna pilně předl bavlnu na kolovratu jako každý den. Po chvíli upoutala jeho pozornost. Gándhí se na ni usmál. „Bápú.“ Gándhí se s tímto oslovením – „otče“ – setkával často. „Ano, moje milá, co tě sem přivádí?“ zeptal se jí. „Mám prosbu. Můj syn si příliš libuje ve sladkostech, zejména v cukru. Dává si cukr do mléka, do jogurtu i do rýže. Pořád mu opakuju, že tolik cukru neprospívá jeho zubům ani zdraví, ale nechce mě poslechnout. Tebe si váží. Když mu to vysvětlíš ty, snad si dá říct.“ Gándhí se zatvářil vážně a odmlčel se. Žena se na něj dívala a říkala si, že ho s takovou hloupostí vůbec neměla obtěžovat! Po dlouhém tichu Gándhí odvětil: „Odpusť, drahá přítelkyně. Nevadilo by ti vrátit se za dva týdny? Přijď i se synem a já si s ním promluvím pak.“ Žena byla zmatená a litovala svých slov. Gándhí měl plné ruce práce se záležitostmi celonárodního významu. Neměla jeho přátelství pokládat za samozřejmost. Přesto když ji Mahátma požádal, aby se vrátila za dva týdny, nemohla jeho pozvání odmítnout, a tak přišla znovu.
99
100
PŮDA, DUŠE, SPOLEČNOST
Gándhí byl opět ve své chatrči. Každý den měl ve stejnou dobu vyhrazený čas na to, aby předl a přijímal návštěvy bez ohlášení. Padl mu zrak na sedící ženu a jejího syna. Utekly přesně dva týdny. Gándhí na chlapce pohlédl a prohlásil: „Vidíš moje zuby? Některé už jsou pryč a další brzy budou. Určitě nechceš, aby tvoje zuby dopadly stejně. Zkus jíst střídmě sladké ovoce, klidně i velmi sladké, jako jsou datle a rozinky, ale odepři si rafinovaný cukr a koláče.“ „Děkuju, bápú,“ řekla žena, „ale můžu se na něco zeptat? Takovou radu jsi mému synovi mohl dát, už když jsme za tebou přišli poprvé. Proč jsi po nás chtěl, abychom přišli znovu?“ Gándhí odpověděl: „Tehdy jsem si sám do jídla přidával trochu hnědého cukru. Jak bych mohl po tvém synovi chtít, aby přestal jíst cukr, když jsem to sám dělal? Proto jsem se poslední dva týdny cukru zřekl. Díky tomu si teď připadám v právu, abych o totéž požádal i tvého syna.“ „Ještě jednou díky, bápú, a odpusť mi prosím, že jsem ti způsobila takové potíže.“ Gándhí se předklonil a zeptal se: „Proč máš vlastně doma cukr? Ty ho snad jíš?“ „Bápú, já ho nejím, ale nechávám si ho pro hosty, hlavně aby si ho mohli dát do čaje. A taky musím péct dobroty na slavnosti,“ bránila se matka. „Děti se málokdy řídí tím, co rodiče říkají. Častěji se řídí tím, co rodiče dělají,“ prohlásil Gándhí. „Doufám, že svému synovi půjdeš příkladem!“ uzavřel.
Ukázka elektronické knihy