Mělčina (Ukázka, strana 99)

telné poselství se dostalo na správné místo. Mohla vzkaz roztrhat, spálit, spláchnout do záchodu, ale já už hranici překročila. Předala jsem jí svá slova, slova, která jsem myslela vážně.

Chci ti pomoct. Můžeš mi věřit. Řekni mi, co potřebuješ.

97

Nyní

Jsme na palubě Lady Luck už pět hodin. Noc halí moře do tlumené šedi.

Oceán se zmítá a běsní. I na lodi této velikosti je dobře cítit, jak se její trup neustále na vlnách trhaně zvedá a zase klesá, je to odporný pohyb, na který si nemohu zvyknout. Jediné, co mě uklidňuje, je sledovat světla na pevnině.

Na velké obrazovce pobíhá Shrek a Kiki s Coopem, zachumlaní v pyžamech, leží spolu na jednom z lehátek s miskami chipsů a očima přilepenýma k filmu. Houpání a poskakování lodě si nevšímají. Sedím venku na studeném koženém lehátku s tlustou vlněnou přikrývkou přehozenou přes tělo a s velkou sklenicí červeného vína. Od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem alkohol nepila, ale jestli se nějak neuvolním, přísahám, že z téhle jachty skočím do vody a nechám je tu všechny samotné. Víno mě uklidňuje. I když upíjím jen po malých doušcích a skleničku nedopiju, vědomí, že ho mám a že se jím můžu uklidnit, mi poskytuje vnitřní oporu.

Charles od našeho ostrého střetu nesestoupil z můstku a já jsem za to vděčná. Díky tomu mám trochu času se tu usadit a načerpat sílu. Dokonce se mi podařilo na hodinu usnout, zatímco Coop a Kiki hráli nějaké videohry. Bylo to ale asi jenom kvůli tomu, že jsem těhotná a mé tělo si odpočinek vynucuje. Snědli jsme každý jeden banán a polovinu sušenek a cukr, který tak do sebe dostávám, mě zaplavuje takovou vlnou energie, že s ní musím něco udělat. Když jsem se probudila, stále si hráli ty své hry, venku ale už soumrak zahnal denní světlo. Odplížím se do kuchyně, udělám jim každému sendvič se sýrem a rajčaty, naplním dvě sklenice džusem a na tácu je dobalancuji zase zpátky. A pak do kuchyně zajdu znovu, tentokrát kvůli něčemu 98

jinému. Prohledávám skříně tak dlouho, dokud nenajdu nože. Dlouhé, ostré, kvalitní nože, u kterých mám pocit, že by se mohly hodit. Zavírám zásuvku, vrtím hlavou, že jsem o něčem podobném vůbec uvažovala, a znovu zamířím k dětem.

Z Kikina telefonu zavolám Tracy a dvakrát pošlu zprávu. Nic. Už týden mě kamarádka ignoruje. Přesněji řečeno od oné noci. A ve mně hlodá pocit viny, takže se na to snažím většinou nemyslet. Přesto bych byla ráda, kdybych věděla, že je v bezpečí. Jsem si jistá, že to, co řekla Arielle, se stalo příčinou sousedčiny smrti. Je tu ale tolik nezodpovězených otázek! Objevila se už Ariellina smrt ve zprávách? Jde po nás policie? Po obdržení Georgiiny zprávy jsem byla příliš nervózní, než abych si to ověřovala. A signál tu navíc vypadává. Můžu se sice Charle­ se zeptat na heslo k wi-fi, ale pak mu bude jasné, že můžu komunikovat se světem. Jsem tedy odříznutá od Jacka, od internetu, zbývá mi jediná možnost. Budu mu muset zavolat na jeho telefon. I když vím, jaké by to mohlo mít následky. Slyšela jsem jednou Charle­se říkat, že když jde o to přistihnout manželku při podvádění, nemá smysl odposlouchávat jí telefon. Platí to ale i pro dceřin telefon? Co když Kiki odposlouchává? Kdyby Charles přišel jenom na náznak toho, že mezi mnou a Jackem je nějaký vztah a co plánujeme do budoucna, začal by určitě pátrat dál. Pokud chcete něco před někým utajit, je můj manžel bohužel ten člověk, s nímž se vám to bude dařit vůbec nejhůř. Kdyby se dozvěděl o našem novém domě nebo o tom, jak ho hodlám opustit, nebo o Jackovi a našem dítěti, bojím se, že by mě mohl zabít.

Nemůžu to riskovat, zvlášť ne teď, když jsem izolovaná na moři s dětmi. A tak se ještě jednou podívám na internet. Mám tu několik čárek.

Připojení může kdykoli vypadnout, a tak rychle hledám nejnovější zprávy. A tady to je! Jako nepříjemný týpek, který se vám plete pod nohy tím více, čím více se mu snažíte vyhnout, vyskakují mi před očima naše jména, obličeje a adresy. Jsou všude, aby si je mohla prohlédnout celá Austrálie.

99 Ukázka elektronické knihy