Bůh má smysl pro humor
i Charita. Nejde jen o sbírky, ale někteří Ukrajinci vystudovali v Olomouci i církevní vyšší odbornou školu Caritas a jedna absolventka je tam ředitelkou Charity. Nebo jsme pozvali některé politiky, například starostu a hejtmana, kteří u nás objevili pro ně dosud nepředstavitelnou věc: že i město a kraj mohou ze svých rozpočtů podporovat Charitu, protože ta pomáhá nejen církvi, ale celé společnosti. ■ Jsou pro Vás takové cesty povzbuzením? Jistě, i když se to nedá dělat stejně v jiných podmínkách. Byl jsem třeba na národní pouti řeckých katolíků na Ukrajině. Viděl jsem nejen nově vybudované velké poutní místo Zarvanica, ale také kněze, který žil i jako starostlivý otec široké rodiny. Tam, kde se rodiny neuživí prodejem mléka od jedné či dvou krav, založil družstvo, které vykupuje od drobných zemědělců mléko a společně je prodává do mlékárny. Výhodnější cena společného prodeje přinese jednotlivcům dvojnásobný výnos, a oni pak nemusejí opustit vlast. Moderní velkovýrobny vzaly lidem práci. Tak založil malý podnik, kde se tradiční těstoviny plněné masem vyrábějí ručně, aby si zaměstnanci vydělali. Závod nemá zisk, jaký by přinesla strojní výroba, ale práce v místě zabraňuje odstěhování rodin. ■ Patří to do náplně kněžské práce? Jistě by bylo dobré, aby to dělali laici, ale když nejsou, a kněz má potřebné schopnosti, proč ne? On založil i církevní statek, kde se také pracuje tak, aby lidé měli práci. V zemi neexistuje zdravotní pojištění. Každá návštěva lékaře či zubaře se platí. Mnozí na to nemají, proto je 97