Poslední medvěd (Ukázka, strana 99)

pomoc mu nabídla jen ze zoufalství. Mnohem radši by s ním podnikla něco zábavného – třeba si zahrála fotbal, šla sáňkovat nebo rybařit k jezeru. „April?“ oslovil ji něžně. „Neměl jsem říkat, že jsi moc malá na to, abys mi pomohla. Po zralé úvaze jsem dospěl k názoru, že na důležitou práci nejsi moc malá nikdy.

A třeba by ti to mohlo vnuknout nápad, co bys mohla dělat, až budeš dospělá.“ April přikývla.

Jasně že to byla hloupost. Dospělost se nacházela natolik daleko, že by April zrovna tak mohla zvažovat, že nasedne do rakety a poletí na Měsíc.

Jenže nesmí zapomínat, že táta dělá veledůležitou Práci s velkým P. Všechny ty stohy zaprášených záznamů plných poznatků a čísel, které se táhnou až k prvnímu roku, kdy byla meteorologická stanice skoro před stoletím založena. Od té doby se tady měřila teplota moře, vzduchu, vlhkost, rychlost a směr větru. Teď v tom měření pokračuje její táta. Za posledních sto let tu všichni odvedli mimořádně cennou práci, ale dost možná nikdy nebyla tak zásadní jako v současnosti.

98

April často přemýšlela, jak by mohla pomoct se záchranou planety, a teď se jí naskytla příležitost. Proto se narovnala a vykročila za tátou.

Kdykoliv vcházela do meteochaty, měla pocit, jako by vstupovala do jiného vesmíru, na místo plné zvláštních mechanických přístrojů, které pravidelně, kovově tikaly a bzučely. Měla znepokojivý pocit, že se nacházejí ve vakuu – sotva se za nimi zavřely dveře, odřízli se od zbytku světa a nic, dokonce ani Medvědí ostrov, nemohlo proniknout dovnitř. Suchý vzduch uvnitř nepatrně voněl anýzem. „Tak co začít měřením venkovní teploty vzduchu?“ Vysvětlil jí, že teplota vzduchu hraje významnou roli při sledování celosvětových změn teploty, a taky jak se měří.

Museli kvůli tomu vylézt ven k teploměru umístěnému ve stínu. Nijak se nepodobal těm, jaké míváte doma. Tenhle byl zářivě červený a přes metr vysoký. Museli z něj odečíst řadu poměrně komplexních údajů. Táta jí ukázal, jak na to, a ona je zaznamenala. „Kolik lidí zároveň tady normálně pracuje?“ zeptala se, když měla vše změřeno a zaznamenáno.

99

„No,“ zamračil se táta na naměřené hodnoty. „Vždycky se tu musejí střídat dva lidé – kdyby se jednomu něco stalo.

Ale měli takový nedostatek pracovníků, že mi dovolili vzít jenom tebe.“ „Myslíš, že mají hodně volna?“ „Volna?“ Táta na ni civěl, jako by promluvila cizí řečí. „Tady žádné volno nemáš. Měření teplot je práce na plný úvazek.“ April si zamyšleně skousla ret. „Takže by nikdo neměl čas prozkoumat ostrov?“ „Holčičko moje milá. Tohle chceš? Abych s tebou trávil víc času?“ Sundal si brýle a unaveně si protřel oči.

April si překvapeně uvědomila, že to možná cítí podobně jako ona. „Se vším tím měřením je to prostě tak těžké… Upřímně… vlastně je to časově mnohem náročnější, než jsem čekal, zvlášť když jsem na to sám.“ April už už otvírala pusu, že něco řekne, jenže pak si všimla, jak strnulá má táta ramena, a protože mu nechtěla přidělávat starosti, rozhodla se, že to trošičku zaobalí.

100

Ukázka elektronické knihy