100
Horké peníze
Ve svém skvěle padnoucím vlněném obleku a s pečlivě zastřiženou prošedivělou bradkou vypadá Maccario, že by měl spíš usrkávat espreso někde v Turíně, třeba jako zaměstnanec firmy Fiat, než trčet s kelímkem jogurtu na psacím stole v téhle betonové kobce naproti sodovkárně Imperial Chilled Juice, kousek od zadního vchodu do multikina AMC. V roce 2010 se přitom jevilo jako velice rozumné, že si firma Silfab první severoamerický závod na výrobu solárních modulů zřídí právě v Ontariu. Tehdy tu v odvětví obnovitelných zdrojů panovala přímo euforická nálada. V předešlém roce, za vrcho lící wallstreetské finanční krize, představilo Ontario veřejnosti svůj plán klimatických opatření, zákon o zelené energii a zelené ekonomice, jehož středobod tvořil smělý závazek, že se nejlidnatější kanadská provincie stane do roku 2014 zcela nezávislou na uhlí.5 Na ontarijský plán pěli chválu odborníci na energetiku z celého světa, ale zejména ti z USA, kde podobné snahy vázly. Al Gore návrhu při návštěvě Toronta dal své nejvyšší požehnání, když ho „na základě všeobecného uznání“ prohlásil za „ten vůbec nejlepší [program] v odvětví zelené energie na severoamerickém kontinentě“. A Michael T. Eckhart, tehdejší předseda Americké rady pro obnovitelnou energii (American Council on Renewable Energy), ho označil za „nejkomplexnější soubor politických opatření stran obnovitelné energie, jaký byl kdekoli na světě zaveden“.6 Zákonodárci vypracovali takzvaný program výkupních cen, který umožnil výrobcům energie z obnovitelných zdrojů, aby elektřinu prodávali zpět do rozvodné sítě, a nabídl jim dlouhodobé smlouvy zaručující zvýhodněné ceny. Legislativa také obsahovala celou řadu ustanovení, která měla zajistit, že se do programu nezapojí jen velcí hráči, ale že se trh s energií z obnovitelných zdrojů otevře také místním samosprávám, družstevním podnikům a společenstvím domorodých obyvatel, aby z výhodných tarifů mohli mít užitek i oni. Háček vězel v tom, že pro splnění podmínek musela většina dodavatelů zajistit, že určitý minimální podíl jejich pracovních sil a materiálů bude lokálního původu. A Ontario nasadilo laťku vysoko — vstupy podniků v solární energetice musely alespoň ze 40 až 60 procent pocházet přímo z provincie.7
Tím se všechno mění
101
Zmíněné ustanovení představovalo pokus oživit zdejší skomírající zpracovatelský průmysl, který se dlouhodobě soustřeďoval okolo trojice velkých amerických automobilek (Chrysler, Ford a General Motors) a tou dobou se otřásal v základech, protože společnosti General Motors a Chrysler se ocitly na pokraji bankrotu. Ke stávajícím potížím se navíc přidala skutečnost, že konjunktura ropy z dehtových písků v Albertě prudce zvedla kurz kanadského dolaru, což v Ontariu následně značně prodražilo veškerou vý stavbu.8 V letech po oznámení zeleného programu provázela ontarijskou snahu dát vale uhlí celá řada politických lapsů. Velcí podnikatelé v odvětví zemního plynu a větrné energie si došlápli na zdejší obce, zatímco vláda promrhala (přinejmenším) stovky milionů ve snaze, aby zbytečné maléry urovnala. I přes všechny průšvihy však ústřední bod programu zaznamenal nesporný úspěch. Do roku 2012 se Ontario stalo největším kanadským producentem solární energie a v roce 2013 tu zůstávala v provozu už jen jediná uhelná elektrárna. Také požadavky na místní podíl (tedy ustanovení týkající se nákupu místního zboží a zaměstnávání místních pracovních sil) se projevily jako zásadní povzbuzení pro neduživý zpracovatelský průmysl — do roku 2014 tu vzniklo přes 31 tisíc pracovních míst a zabydlela se zde spousta výrobců solární a větrné techniky.9 Na firmě Silfab lze skvěle ukázat, jak celý systém fungoval. Italští vlastníci firmy byli již předem rozhodnuti, že si v severní Americe otevřou továrnu na solární panely. Společnost původně uvažovala o Mexiku, ale pak se přikláněla spíš ke Spojeným státům. Maccario mi sdělil, že jasnou volbou by byly Kalifornie, Havaj a Texas, protože všechna tři místa nabízejí hojnost slunce i podnikatelských pobídek a také velké a setrvale rostoucí trhy pro solární technologie. Přiznal také, že Ontario (kde je po velkou část roku zataženo a chladno) „vůbec neměli v hledáčku“. To se však změnilo, když provincie představila plán zelené energetiky, včetně ustanovení o místním podílu, který Maccario označil za „velice kurážný a dobře míněný“. Z ustanovení vyplývalo, že v obcích, které přejdou na energii z obnovitelných zdrojů, by firmy podobné té jeho mohly pro své výrobky počítat se stabilním trhem, chráněným před nutností přímo soupeřit s levnějšími solárními panely z Číny.
102
Horké peníze
Společnost Silfab si tedy pro svou první severoamerickou továrnu na solární moduly zvolila Toronto. U ontarijských politiků budil Silfab nadšení — mimo jiné i proto, že si firma pro svou výrobnu zakoupila opuštěnou budovu továrny na autodíly, která tehdy jako tolik dalších ležela ladem. Z automobilového průmyslu pocházelo také mnoho dělníků, které si firma najala. Tito bývalí zaměstnanci Chrysleru a společnosti Magna, obra na trhu s autodíly, měli letitou zkušenost s obsluhou robotických ramen, jaké k montáži svých technologicky vyspělých panelů užívá také Siflab. Když se továrna otevřela, propuštěný dělník z automobilky, Wayne Wright, který nyní získal místo jako obsluha montážní linky, se dojemně rozhovořil o svém sedmnácti letém synovi, který mu řekl, že táta teď „konečně“ dostane práci, kde bude „všem těm mladším připravovat lepší budoucnost“.10 Jenže pak se situace začala obracet k horšímu. Zrovna jako již dříve Spojené státy podnikly kroky proti podpoře místní obnovitelné energie v Číně a Indii, tak i Japonsko a poté Evropská unie prohlásily ontarijský požadavek na místní podíl za porušení pravidel Světové obchodní organizace. Konkrétně uvedly, že požadavek, aby se pevně dané procento vybavení k získávání energie z obnovitelných zdrojů vyrábělo v Ontariu, by diskriminoval „technické vybavení určené k produkci obnovitelné energie vyráběné mimo Ontario“.11 WTO rozhodla v neprospěch Kanady a ontarijská ustanovení týkající se nákupu místních výrobků skutečně označila za protiprávní. A provincie bez většího váhání zrušila pravidla o místním podílu, která v jejím programu původně hrála stěžejní úlohu.12 Právě to podle Maccaria přimělo zahraniční investory, aby ustoupili od podpory rozšíření jeho továrny. „Tyhle, abych tak řekl, protikladné signály… byly poslední kapka.“ Z téhož důvodu mnoho továren jako ta jeho mohlo de facto ukončit činnost a jiné se zas rozhodly, že provoz vůbec nezahájí.
Ukázka elektronické knihy