by brácha nemohl mít,“ řekl na vysvětlenou. Tlačil mě čas. Schůzka s Markem byla domluvena na příští týden… Brácha se podíval na svoji přítelkyni a jednoznačně zavrtěl hlavou. „Alexi, tobě to nepomohlo. Já ale šťastný. Nic mu nechybí. A jak si říkal, že tvůj kamarád může pomoci jen jednomu z nás… “ Klára je taky s mutací a je nám dobře. Udělal si pro mě víc, než si jen dokážeš představit. Mám nové ruce a ty mají sílu, aby se postaraly o nás oba. Díky, brácho,“ řekl a objal mně. Chápal ho a byl na jeho rozhodnutí pyšný. Vlastně mu záviděl, byl moudřejší než já. Já se jen honil za svým snem. On myslí nejen na sebe. „Brácho, vážím si tě. Jsi pravý chlap. Kdyby sis to rozmyslel, zavolej. Ale vidím, že jsi už rozhodnutý.“ Zakýval hlavou.
18. Kapitola Vir S Markem jsme se scházeli moc rádi a často. Oblíbila si ho i Alice. Právě když jsme spolu seděli v naší restauraci u oběda, Markovi začal vyzvánět mobil. „Tohle musím vzít, omluvte mně, moji drazí přátelé,“ řekl a šel do salónku. Když se vrátil zpět, byl nervózní. Poznal, že váhal, jestli nám to má říct. „Tak kde jsme skončili?“ maskoval své rozpaky. „Načneme to šampaňské, co říkáte?“ „Marku, něco vážného?“ zeptala se Alice, když Marek zápasil se špuntem na lahvi. Pak přiskočil číšník a nalil nám do skleniček pěnivý nápoj nové generace. Ze skleniček se vypařovala růžová pára a my mohli chuť šampaňského dopřát i svým očím a čichovým buňkám. Když obsluha odešla, spustil. „Jste moji přátelé, tak vám to řeknu,“ začal. Potvrdilo se podezření, že je vládní systém je napaden viry. Útok byl zažehnán, jenže virus se začal nekoordinovaně a záhadně začal přenášet na lidi, přesněji řečeno do mozku lidí, kteří mají v hlavě paměťové implantáty. „Přesněji řečeno,“ polkl a přečetl nám poznámku na papírku, “implantáty používané k rozšíření vzdělání šarže 6CTYHH2125, takže od letošní šesté série, to znamená vyrobené od letošního června. Takže ty nejnovější verze, jsou závadné,“ řekl a jeho čelo se orosilo potem. „Myslíš ty implantáty, s kterými vystuduješ do roka? Nebo ty implantáty pro učitele, profesory? Nebo ty jazykové nebo ty všeobecným přehledem?“ „Všechny, úplně všechny implantáty.“ „Já mám implantát z loňské biotroniky,“ zašeptal. „A já celý první a druhý ročník genetiky a imunologie,“ sykla Alice.
“Buďte v klidu, ten virus je tu od června, to je teprve 20 dní,“ uklidnil nás Marek. „Zrovna si chtěl dokoupit novou neurochirurgii,“ řekl. „To abych mohl už jít ke zkoušce. Sakra.“ „A co ty, Marku?“ zeptala se ho Alice. „Můj implantát je koupený,“ dodal a začal rychle listovat v diáři, „v červnu,“ řekl Marek. „A sakra,“ vybuchnul. „Marku klid,“ uklidňovala ho Alice. Nejsi sám, ani nevíš, co to znamená. Takové implantáty si přece kupují dneska všichni běžně, to musí mít nějaké řešení,“ mluvila na něj. V tom se zapnula před každým stolem v restauraci projekce s živým vysíláním nejnovějších zpráv. Byla tam hlasatelka, která četla z papírku: Na doporučení ministerstva zdravotnictví vešlo v platnost nařízení vlády dočasně stáhnout veškeré implantát z trhu. Jakožto i občanům se doporučuje, aby si až do odvolání žádné implantáty skenovat do svého ID čipu. Lidé, kteří mají šarže vyrobené od června 2025, nechť se dostaví k svému obvodnímu lékaři. Šarži implantátu vám sdělí každá informační pobočka ve vašem městě. Toto je pouze doporučení. Zachovejte klid. Pokud si nejste jisti a víte, že jste v průběhu června měli do svého čipu nahraný paměťový implantát a pokud u vás dochází u vás k projevům, jako jsou závratě a bolesti hlavy, dostavte se ke svému obvodnímu lékaři. Projekce zmizela a my pozorovali přes okno, jak se na ulici objevují zmatení lidé. I naše restaurace se vyprázdnila celkem rychle. Číšníci museli zamknout, aby lidi neodcházeli bez placení. Marek neustále hledal něco ve svém diáři ve svém čipu. Konečně to číslo našel. „Není tam,“ oddechnul si. „Moje číslo z implantátu není na seznamu těch poškozených,“ „Už vím, proč táta nechtěl, abych si ty implantáty kupovala,“ řekla Alice.
Ukázka elektronické knihy