Kapitola 6
Chrám vlastního srdce Být vědomě spojen se Zdrojem ve svém nitru je zároveň ta nejhlubší modlitba. Pokud v modlitbách spínáme ruce a skláníme se, stvrzujeme tím svoji oddělenost, protože božství je v nás, jenom o tom v nevědomosti kvůli závoji zapomnění nevíme. Pokud jej ve svém srdci znovu odhalíme, víme, že si vše dáváme sami. To je skutečná zbožnost. F. M. Dostojevskij ve svém románu Bratři Karamazovi píše, že ďábel zápasí s Pánembohem a bojištěm jim jsou lidská srdce. Jsme-li pozorností obráceni ke svému nitru, srdce i mysl jsou čisté čili božské. Pokud ale jsme pouze v mysli a tím v egu, jsme v opačné polaritě. Říká se, že Já sídlí uvnitř lotosu srdce, a mudrc proto vchází do svatostánku svého srdce každý den. To je skutečné sebe-vědomí neboli vědomí sebe sama, kdy naše srdce začne „zpívat“. Víme, že naprosto vše se děje jen ke slávě boží…
97
Keilova_slunce_sazba.indd 97
10.08.2023 7:28