Clare Connellyová
dodala rychle. „Jsem dost dospělá na to, abych věděla, že fyzická touha je něco jiného než ušlechtilá láska. Nemusíš se bát, že bych vůči tobě měla přehnaná očekávání. Ale neskutečně mě přitahuješ, Thirio. A já tě moc chci.“ Zíral na ni, byl zaražený a ztracený, věděla, jaké břemeno mu právě položila na bedra. Když promluvil, vážil každého slova. „To, že máš tak málo máš zkušeností, je další důvod, proč tomu musíme odolat.“ Tomu. Jako kdyby se bál nazývat věci pravým jménem. „Proč?“ Pevně semkl rty. „Vážně věříš tomu, že by ses se mnou dokázala vyspat, aniž bych ztratila hlavu?“ Sklonil se ještě níž a přitiskl své čelo k jejímu. „Musíme se ovládnout.“ „Ale proč? Od první minuty, kdy jsem znovu vstoupila do zámku, se ve mně znovu probudila nezkrotná touha. Pokud nic takového necítíš, řekni mi to. Ale jestli máš podobné pocity, zbav nás prosím oba tohoto trápení.“ Zasténal. „Celou dobu na tebe myslím. Sním o tobě. Trápím se nesplnitelnými představami.“ Zavřel oči, jako kdyby potřeboval v sobě zmobilizovat sílu. „Ty ale nechápeš, o co mě žádáš.“ „Vím, že chceš zůstat tady, odříznutý od okolního světa. Nechci, abys cokoliv měnil. Nenabízím trvalý vztah. Jakmile bude po svatbě, už se nikdy neuvidíme. Slibuju. Veškerý můj čas pohlcuje práce pro otcovu firmu a chci, aby to tak zůstalo i do budoucna. Byla nám ale dána tahle příležitost, Thirio, a já tě prosím, abys přestal bojovat s tím, po čem oba toužíme. Jen pro tenhle okamžik.“ „Do háje, Lucindo.“ Znovu se v duchu připravovala 98