sliznice tvoří podélné řasy. V lamina propria mucosae, která je tvořena řídkým kolagenním vazivem, jsou vyvinuty četné venózní pleteně. Tunica muscularis není již ve stěně ductus ejaculatorius vyvinuta.
Přídatné pohlavní žlázy Přídatné pohlavní žlázy jsou vesiculae seminales, prostata a glandulae bulbourethrales.
Semenné váčky Semenné váčky (vesiculae seminales) mají podobu dvou protáhlých hrbolatých váčků uložených u zadní stěny močového měchýře paralelně s ampulami chámovodů. Anatomicky se jedná o jednoduché stočené tubulózní žlázy. Každá je tvořena velmi těsně stočeným tubulem, který má délku kolem 15 cm. Ačkoliv se jedná o žlázu, je stěna jejího tubulu uspořádána do vrstev podobně jako stěna vývodných pohlavních cest. semenný váček
močový měchýř
periuretrální stroma
centrální zóna
transitorní zóna
přední fibromuskulární stroma
periferní zóna
Obr. 39: Zóny prostaty (sagitální řez)
98 /
Tunica mucosa tu tvoří vysoké rozvětvené řasy, které spolu bohatě anastomózují a vytvářejí tak labyrint prakticky vyplňující lumen tubulu. Tyto řasy významně zvětšují luminální povrch sliznice. Epitel vystýlající semenné váčky je většinou jednovrstevný kubický až nízce cylindrický. V nepravidelných intervalech se objevují buňky basální a epitel se stává dvouřadým. Epitelové buňky mají charakter buněk secernujících proteiny. Mají v cytoplasmě mohutně vyvinuté granulární endoplasmatické retikulum, velký Golgiho komplex, nacházíme tu i sekreční granula. Vyskytují se zde i četné lipofuscinové inkluse. Epitel je značně variabilní. Jeho charakter, zejména výška buněk, závisí na věku jedince a hladině testosteronu v organismu. Lamina propria mucosae je tvořena řídkým kolagenním vazivem, kde se vyskytují četná elastická vlákna. Tenká tunica muscularis je tvořena hladkými svalovými buňkami. Můžeme rozeznat vnitřní cirkulární a zevní longitudinální vrstvu. Tunica adventitia je složena z řídkého kolagenního vaziva, které obsahuje elastická vlákna, četné cévy, nervy i drobná vegetativní ganglia. Sekret semenných váčků tvoří 70 % ejakulátu. Je to viskózní nažloutlá alkalická tekutina, která obsahuje látky, které aktivují a vyživují spermie – různé proteiny, prostaglandiny, fruktózu, citrát a inositol.
Prostata Prostata je orgán tuhé konzistence, který obklopuje pars prostatica urethrae. Její pouzdro je tvořeno hustým kolagenním vazivem, kde nacházíme četné hladké svalové buňky. Od pouzdra odstupují vazivová septa, která prostatu při vývoji rozdělují na pět laloků – dva laterální, přední, zadní a střední. U dospělých mužů laloky zcela nerozlišitelně splývají. Pro patologii a kliniku proto prostatu členíme podle McNeala (1968) na tři zóny – periferní, centrální a transitorní (obr. 39). Stroma prostaty se skládá z kolagenního vaziva, kde se vyskytují sítě elastických vláken a tak četné snopečky hladkých svalových buněk, že se vžil termín fibromuskulární stroma. Prostata není přední fibromuskulární stroma urethra transitorní zóna
prostatický sinus
žlázky mukózní submukózní hlavní centrální zóna periferní zóna
ductus ejaculatorius
Obr. 40: Žlázky a zóny prostaty (koronální řez proximálně od colliculus seminalis)
99 /
z histologického hlediska jedna žláza. Ve stromatu je obsaženo 30–50 rozvětvených nebo složených tuboalveolárních žlázek, jejichž vývody ústí do pars prostatica urethrae v blízkosti colliculus seminalis nebo do prostatických sinusů urethry. Žlázky prostaty jsou uspořádány do tří koncentrických vrstev, které velmi zhruba odpovídají klinickým zónám. Dělí se na žlázky mukózní, submukózní a hlavní (obr. 40). Hlavní žlázky vystýlá epitel jednovrstevný cylindrický, v mukózních a submukózních žlázkách je místy vytvořena nesouvislá vrstva basálních buněk a epitel se stává dvouřadým. Buňky epitelu mají charakter buněk secernujících glykoproteiny. V jejich cytoplasmě nacházíme vyvinuté granulární endoplasmatické retikulum i dosti velký Golgiho komplex. Vzhled epitelu závisí na hladině testosteronu v organismu. V luminu žlázek prostaty mužů starších 20 let se často vyskytují sférická tělíska o průměru 0,2–2 mm s koncentrickou strukturou. Jsou složena z glykoproteinů a sulfatovaných glykosaminoglykanů a mohou kalcifikovat. Nazývají se corpora amylacea. Přibývá jich s věkem a jejich funkce není známa. Prostata produkuje sekret, který je střádán ve žláze a vyprazdňován při ejakulaci. Tvoří okolo 15 až 30 % ejakulátu. Jednotlivé složky sekretu upravují vlastnosti spermatu. Sekret prostaty obsahuje proteolytické enzymy jako fibrinolysin a prostatický specifický antigen (PSA), dále kyselou fosfatázu, prostaglandiny a kyselinu citrónovou. Hlavní žlázky přispívají největším dílem k objemu sekretu. Z neznámých příčin dochází po 40. roce života k hypertrofii mukózních a submukózních žláz v transitorní zóně prostaty. Tato benigní uzlovitá hyperplasie jejich buněk může vést k částečné nebo úplné obstrukci uretry vývinem tzv. Merciėrova laloku. Naopak z epitelu hlavních žlázek v periferní i centrální zóně se může vyvinout karcinom prostaty.
Glandulae bulbourethrales Glandulae bulbourethrales jsou složené mucinózní tuboalveolární žlázy. Mají průměr 3 až 5 mm, jsou uloženy u pars diaphragmatica urethrae. Jsou vystlány jednovrstevným kubickým až cylindrickým epitelem, který tvoří buňky mucinózní. Vývod žláz je vystlán dvouřadým až vícevrstevným cylindrickým epitelem. Ústí do pars diaphragmatica urethrae. Sekretem bulbouretrálních žláz je hlen.
Penis Penis je tvořen třemi erektilními tělesy – dorsálně uloženými corpora cavernosa penis a ventrálně uloženým corpus spongiosum urethrae, které obklopuje uretru. Jeho koncová část tvoří glans penis. Corpora cavernosa obklopuje silná tunica albuginea tvořená hustým kolagenním vazivem, kolem corpus spongiosum je jen tenký vazivový obal. Povrch penisu tvoří vazivová fascie a kůže s četnými mazovými žlázkami. Erektilní tkáň všech tří těles je tvořena venózními prostory vystlanými endotelovými buňkami, které jsou vzájemně od sebe oddělené vazivovými trámci – trabekulami, kde nacházíme také hladké svalové buňky a sítě elastických vláken. Krev se do venózních prostor erektilních těles dostává přímo ze spirálovitých arteriae helicinae, které se větví v trabekulách a jsou zodpovědné za erekci. Pod vlivem parasympatické inervace dochází k reflektorickému ochabnutí polštářkovitě uspořádaných skupin hladkých svalových buněk (Ebnerových polštářků) médie artérií a krev se hrne do kavernózních těles. Naplněné kaverny napínají tunica albuginea a fascia penis, a ztěžují tím odtok krve. Ta se v kavernózních prostorech hromadí pod stále větším tlakem. Po ejakulaci převládne vliv sympatické inervace. Ochabnutí erekce je podmíněno opětným zvýšením tonu hladkých svalových buněk artérií. Omezí se tím přítok krve do kavernózních prostor, napětí tunica albuginea povolí, krev odtéká do žil a kaverny se vyprazdňují.
100 /
Ukázka elektronické knihy