Za černou řekou
Nic se za nimi neozývalo. Když urazili něco přes kilometr a půl, Balthus řekl: „Zogar Ság chytá mladé levharty a cvičí si z nich lovecká zvířata?“ Conan zavrtěl hlavou. „Toho levharta přivolal z lesa.“ „Ale jestli umí poroučet zvířatům,“ nedal se Balthus, „proč proti nám nevyburcuje všechna? V tomhle pralese je levhartů plno. Proč na nás poslal jenom jednoho?“ Conan nějakou dobou neodpovídal, a když tak učinil, byla z toho cítit zvláštní nesdílnost. „Nedokáže poroučet všem zvířatům. Jenom těm, co si pamatují Džhebbala Sága.“ „Džhebbala Sága?“ zopakoval Balthus váhavě to prastaré jméno. Za celý život ho slyšel nanejvýš třikrát čtyřikrát. „Kdysi ho uctívaly všechny živé bytosti. To bylo dávno, když ještě zvířata a lidé hovořili společnou řečí. Lidé na něj zapomněli; i zvířata zapomínají. Pamatuje si ho málokdo. Lidé a zvířata, co si ho pamatují, jsou bratři a mluví stejným jazykem.“ Balthus na to nic neřekl; napínal se proti poutům u piktského kůlu a viděl, jak noční džungle na šamanovo zavolání vyslala své zubaté stvůry. „Civilizovaní lidé se tomu smějí,“ prohodil Conan. „Žádný ale nedokáže vysvětlit, jak umí Zogar Ság přivolat z divočiny hroznýše, tygry a levharty a přimět je, aby ho poslouchali. Když něco lidé nedovedou vysvětlit pomocí své nedomrlé vědy, odmítají tomu věřit.“ Obyvatelé Tauranu měli k primitivismu blíže než většina Aquiloňanů; přetrvávala u nich pověrčivost, ačkoli její zdroje pohltila minulost. A Balthus viděl věci, z nichž mu ještě teď naskakovala husí kůže. Nemohl obludnou představu vyplývající z Conanových slov vyvracet. „Slyšel jsem, že někde v tomhle lese je prastarý háj zasvěcený Džhebbalu Ságovi,“ pokračoval Conan. „Nevím. Neviděl jsem ho. Tohohle boha si tu ale pamatuje víc zvířat než kde jinde.“ 97
Howard_Dobrodruh_Conan_vnitřek.indd 97
01.08.2022 10:01:52