jste zjistili, že dotyčný spoj je zrušený, můžete si připomenout, že jste si aspoň rozproudili krev a ve snaze vlak stihnout jste si tím pádem trochu zasportovali. Že na tom ostatní byli podobně, a tak jste prohodili pár vstřícných slov s lidmi, které sice neznáte, ale víte, že jezdí stejným spojem. Že jste tím získali nějaký plonkový čas a koupili si díky tomu noviny. Že máte kliku, protože bydlíte v místě, kde jezdí vlaků víc a obvykle poměrně pravidelně. Že změna v každodenní rutině vás vytrhne ze stereotypu a může vám poskytnout nové perspektivy. Za deset let si na tuhle epizodu už nejspíš vůbec nevzpomenete. A možná už ani příští týden.
98
16 Vděčnost Právě dnes zapomeňte na sny o břiše připomínajícím pekáč buchet a o vyrýsovaných tricepsech. Pokud chcete zesílit, potrénujte si sval vděčnosti. Vděčnost nám totiž prakticky bezprostředně navozuje dobrou náladu a obecně hluboce a pozitivně ovlivňuje naše životy. Když byla filozofovi a spisovateli Albertu Camusovi v roce 1957 udělena Nobelova cena za literaturu, poslal laureát děkovný dopis svému učiteli ze základní školy, který ho inspiroval a pomohl mu pokračovat ve vzdělávání. Albert vyrůstal v nuzných podmínkách v Alžírsku, jež bylo tenkrát francouzskou kolonií. Jeho matka neuměla číst ani psát, pracovala jako uklízečka, a otec, chudý námezdní rolník, zemřel v bitvě na Marně, když byl Albertovi pouhý rok. Ve zmíněném dopise Camus poděkoval učiteli za to, že mu umožnil objevit úžasný svět literatury, a proslov při udělení ceny také částečně věnoval tomuto učiteli. Nevím, jaké pocity v adresátovi či odesílateli tento děkovný dopis vyvolal, nicméně přínos psaní děkovných dopisů byl později zkoumán při mnoha experimentech – díky nimž se ukázalo, že účinek je přímo úchvatný. Když si vědomě začnete všímat pozitivních stránek svého života a vyjadřovat vděčnost, zasíváte tím zdraví a radost. Vděčnost vám změní nastavení a přepojí dráhy v mozku. Studie zkoumající vděčnost dokonce prokázaly zdravotní 99
přínosy v podobě nižšího krevního tlaku, mírnějších bolestí a nižších hodnot stresového hormonu kortizolu. Rovněž se zdá, že vděčnost pomáhá při předcházení depresi, a hlavně přispívá k pozitivním pocitům, optimismu a víře ve zvládnutí výzev. Když si aktivně a pravidelně připomínáte, za co jste vděční, dotyčná záležitost se stává aktuální. V důsledku toho se odstřihnete od starostí a úvah, které vám jinak zaměstnávají myšlenky, tvrdí můj kolega Espen. Espen skálopevně věří, že sval vděčnosti skutečně existuje. Vděčnost je předmětem našeho zájmu už několik tisíc let. Říman Cicero (106–43 př. n. l.) považoval vděčnost za klíčovou ctnost a nezbytný základ úspěšné civilizace. „Vděčnost není jen nejvyšší ze všech ctností, vděčnost je pramenem všech ctností,“ prohlásil údajně tento filozof a řečník. Mínil tím patrně, že nás vděčnost inspiruje ke konání dalších dobrých skutků. Tomu nasvědčují i výzkumy. Při praktikování vděčnosti tak například víc odpouštíme a jsme velkorysejší. V křesťanství, islámu i judaismu se vděčnost považuje za krok na cestě k dobrému životu a důležitost vděčnosti prostupuje texty, modlitbami i poučkami. V moderní době se trénování vděčnosti vyhouplo do popředí jako jedno z nejdůležitějších a nejprověřenějších cvičení k dosahování štěstí. A pokud se teď zastavíte a na chvilku se v myšlenkách pozdržíte u lidí a vlastností, které pro vás znamenají něco víc, myslím, že rychle pochopíte, proč tomu tak je. V listopadu jsem se v horách poblíž Haglebu vydala na jakýsi výlet za vděčností. Slunce zářilo, zem se třpytila rosou a jinovatkou, ale sníh 100 Ukázka elektronické knihy