SVĚT VE STÍNU DÉMONŮ
cerealogy sledovala. Veřejnost bez dechu a s obdivným nadšením kupovala knižní bestsellery o mimozemských návštěvnících v obilí. Jistě, nikdo nikdy neviděl, že by do pšenice dosedal létající talíř, žádný geometrický obrazec v průběhu vzniku nikdy nebyl nafilmován. Proutkaři ale potvrdili jejich mimozemský původ a senzibilové navázali kontakt s návštěvníky, kteří je vytvořili. V kruzích byla detekována „orgonová“ energie. Dotazy se kladly i v britském parlamentu. Královská rodina přivolala na speciální konzultace lorda Sollyho Zuckermana, bývalého hlavního vědeckého poradce Ministerstva obrany. Mluvilo se i o účasti duchů, maltézských rytířů a dalších tajných společností. Byli v tom zapleteni satanisti, ministr obrany všechno kryl. Některé nepříliš povedené a elegantní kruhy byly pokusem armády, aby svedla veřejnost na scestí. Bulvární tisk měl žně. Daily Mirror najal farmáře a jeho syna, aby vyrobili pět kruhů v naději, že přimějí konkurenční bulvár Daily Express, aby nález publikoval. Daily Express se alespoň v tomto případě nachytat nenechal. „Cerealogické“ organizace se množily a dělily. Soupeřící organizace se navzájem častovaly nelichotivými kostrbatými verši, obviňovaly se z nekompetentnosti i z horších věcí. Počty „kruhů v obilí“ vzrůstaly do tisíců. Fenomén se rozšířil do Spojených států, Kanady, Bulharska, Maďarska, Japonska a Nizozemska. Piktogramy, zejména ty složitější, se stále více citovaly v argumentech obhajujících mimozemské návštěvy. Začínaly být spojovány s „Tváří“ na Marsu. Jeden vědec, kterého jsem znal, mi napsal, že se ve vzorcích ukrývá mimořádně sofistikovaná matematika, kterou dokázala vytvořit jedině vyšší inteligence. Vlastně jediné, na čem se soupeřící cerealogové shodli, bylo, že pozdější obrazce v obilí byly příliš složité a elegantní, aby je mohla vytvořit 98
MIMOZEMŠŤANÉ
lidská ruka, natož nějací otrhaní nezodpovědní mystifikátoři. Na první pohled bylo zjevné, že se jedná o zásah mimozemských inteligentních bytostí. V roce 1991 oznámili dva chlapíci ze Southamptonu, Doug Bower a Dave Chorley, že vyráběli kruhy v obilí po celých patnáct let. Vymysleli si je jednoho večera v hospodě The Percy Hobbes u černého piva. Pobavily je zprávy o UFO a řekli si, že by mohla být zábava vystřelit si z těch všech naivních nadšenců. Nejdříve zploštili pšenici těžkou ocelovou tyčí, kterou Bower používal jako bezpečnostní zařízení na zadních dveřích svého rámařského obchodu. Později používali fošny a lana. Jejich první pokus trval jen několik minut. Ale protože byli notorickými vtipálky, stejně jako seriózními umělci, začali to brát jako stále větší výzvu. Postupně vymýšleli a vytvářeli stále složitější obrazce. Zprvu si toho nikdo nevšiml. Nebyly o tom žádné zprávy v médiích, hejna ufologů jejich dílo ignorovala. Byli už na pokraji toho kruhy v obilí opustit a věnovat se jiné, zajímavější mystifikaci, která by vyvolala větší emoce. Náhle se však ufologové kruhů v obilí chytili jako ryba na háček. Bower a Chorley byli nadšeni, zejména když vědci i další oznamovali své závěry, že za jejich vznikem nemůže být pozemská inteligence. Každý noční výlet opatrně plánovali, někdy podle složitých diagramů, které připravili vodovými barvami. Pozorně sledovali všechny, kdo je zkoušeli vykládat. Pokud místní meteorolog mluvil o vichřici, protože všechno obilí bylo skloněné dolů ve směru hodinových ručiček, zmátli ho tím, že vytvořili nový obrazec s vnějším prstencem zploštělým proti směru hodinových ručiček. Brzy nato se kruhy v obilí objevily v jižní Anglii i jinde. Objevili se další napodobitelé a mystifikátoři. Bower a Chorley 99
SVĚT VE STÍNU DÉMONŮ
vyryli do pšenice zprávu s odpovědí: „WERENOTALONE.“ I tohle měla být autentická zpráva mimozemšťanů (i když by bylo lepší, kdyby zněla „YOUARENOTALONE“). Doug a Dave začali svá díla podepisovat dvěma D, což se rovněž přisuzovalo tajemnému mimozemskému záměru. Bowerova mizení v noci vzbudila podezření jeho ženy Ilene. Jen s velkým vypětím, když Ilene jedné noci Davea a Douga doprovázela a přidala se druhého rána k obdivovatelům jejich díla, se ji podařilo přesvědčit, že v tomto smyslu jsou jeho noční výlety naprosto nevinné. Nakonec Bowera i Chorleyho ty stále složitější žertíky unavily. I když byli ve výborné fyzické kondici, bylo jim oběma přes šedesát a byli už trochu staří na operace ve stylu nočních komand v polích neznámých a často nepříliš dobře naladěných farmářů. Možná jim i vadila sláva a bohatství plynoucí těm, kteří jejich dílo jen fotografovali a tvrdili, že je výtvorem mimozemšťanů. A začínali mít obavy, že kdyby otáleli příliš dlouho, nikdo by pak jejich prohlášení nevěřil. Tak se tedy přiznali. Předvedli reportérům, jak vytvářeli i ty nejsložitější hmyzoidní obrazce. Mohli byste si myslet, že by se už netvrdilo, že tak složitá a dlouhodobá mystifikace je nemožná, a že bychom už nikdy neslyšeli, že nikdo nebude mít důvod přesvědčovat důvěřivé o tom, že mimozemšťané existují. Ale média jim krátce věnovala pozornost. Cerealogové naléhali, aby příliš netlačili na pilu, koneckonců tím zkazili mnoha lidem potěšení představovat si podivuhodné události. Od té doby v kruzích v obilí pokračovali další mystifikátoři, ale spíše nesoustavně a zdaleka ne tak inspirativním způsobem. Jako vždy bylo přiznání mystifikace zastíněno původním přetrvávajícím vzrušením. Mnoho lidí slyšelo o piktogramech v obilí a jejich údajném spojení s UFO, ale přestávají vnímat, když se
100
Ukázka elektronické knihy