Kouzla jednorožců - Plamínek (Ukázka, strana 99)

řevem mávali ocasy. „Hurá,“ vykřikli, „zase máme teplo!“ V tu chvíli se však od hory začalo vzduchem cosi přibližovat. Dívkám zamrzl úsměv na rtech. Selena! A za ní Škodík, který se ji snažil dohonit. „Vy otravní lidští škůdci!“ zavřískala stříbrná klisna. Přistála na skále a vztekle zadupala. „Myslíte si, že mě zastavíte? Pořád 97

mám ještě tři medailony. Jednorožci stejně nakonec udělají královnu ze mě!“ Škodík dosedl vedle Seleny. „Přišel jsem o něco?“ Selena vztekle mlaskla. „O všechno!“ odsekla. Pak se znovu vznesla k nebi. Její malý netopýří sluha pospíchal udýchaně za ní.

98

„Má pravdu,“ řekl Plamínek. „Stále má tři zbývající medailonky. Musíme jí je vzít.“ „A taky vezmeme!“ dodala Anežka.

Eliška přikývla: „To slibujeme.“ Chvíli nato už Plamínek s Eliškou a Anežkou na hřbetě zamířili do Zlatého paláce. Dívky se usmívaly, když se rozhlížely po údolí, které bylo opět zelené. Pod jasně modrou oblohou znovu vládlo léto.

Jakmile Plamínek přistál v zahradě, přiběhla k nim královna Aurora i další jednorožci. „Dokázaly jste to!“ zvolala nadšeně Aurora, když uviděla medailon třpytící se na Plamínkově hrudi. „Jste opravdoví přátelé jednorožců! A teď, když je léto zachráněné, je čas to oslavit!“ 99 Ukázka elektronické knihy