oslabení horečkou, muži se zlámanýma nohama nebo rukama… ti všichni si posedali kolem a oči jim zářily štěstím. „Jak je možné, že jeho hlas zní tak jasně i přes hukot bouřky?“ nechápal otec Pavel. „A jak je možné, že svatý František z Assisi mluvil s ptáky?“ odvětil Mansilhas radostně.
*** O tři dny později uviděli pevninu. „Nečekejte žádný tropický ráj,“ varoval je doktor de Sa raiva, „nebo budete hořce zklamáni. Mosambik je malý korálový ostrov s přímořským podnebím, dobrý tak akorát na to, aby zasadil poslední ránu těm, kdo jsou teď na pomezí života a smrti. Není divu, že se používá jako trestanecká kolonie.“ „Čeká tam spousta práce,“ řekl František. „Ale ne na vás,“ pokáral ho de Saraiva. „Musíte ještě odpočívat. Neposlechnete ani lékaře? Je zázrak, že vůbec můžete chodit. Jste slabý jako kotě. Nechcete se snad do Indie dostat živý?“ „Když to nepůjde jinak, pustíte mi zase žilou,“ zasmál se František. „Už si na to celkem zvykám.“ „Alespoň týden budete odpočívat,“ trval na svém doktor. „Potom se uvidí. Budete mít hodně času, otče. Z toho proklatého ostrova se jen tak nedostaneme.“ „Jak dlouho myslíte, že tady zůstaneme?“ Doktor vydechl. „Máme zpoždění. Pozdě jsme vypluli a bouřka nás zdržela déle než obvykle. Budeme muset počkat až na dubnový monzun.“ Duben! A před třemi dny bylo patnáctého srpna!
*** Doktor měl pravdu; František se necítil dobře. Ale že by týden odpočíval, to nepřicházelo v úvahu. Ne když se z pěti lodí na pevninu vykolébalo procesí zbídačených, nemocných a umírajících lidí. Mosambická nemocnice praskala ve švech už pár hodin po příjezdu indické flotily.
98