cvičení. Není ctnost, políbí‑li člověk malomocného, pokud je sám malomocný. Pokusil se zpytovat své svědomí, své myšlenky, pátrat po jejich zdrojích. Musí poznat, odkud proudí – jestli od Boha, či od Satana. ANO! Když vstoupila do pokoje Magdalena, požádal o papír a inkoust. Chtěl si poznamenat svůj nápad, než na něj zapomene. Napsal si: „Těch, kteří chtějí přejít od dobrého k lepšímu, se dobrý duch dotkne jemně a laskavě, jako se vodní kapky vsáknou do houby. Zlý duch se takové duše dotkne ostře, hlučně, jako když se voda tříští o kámen.“ To se mu líbilo. Rozhodl se v poznámkách pokračovat. Do poznámkového bloku si opsal několik míst ze Života Krista i z Květů svatých, která se mu zdála být nejlepší a chtěl je mít u sebe. Před ním ležela ještě obrovská práce. Nebyl jen generálem, který velí armádě, byl i nejposlednějším vojákem. Celá věc byla mnohem mohutnější než obrana Pamplony nebo Fuentarrabie. Bitva byla v plném proudu a on byl na všechno sám.
XIX. Tu noc nemohl usnout. Byl srpen a vedro – ale kvůli tomu to nebylo. De Iztiola mu dovolil vstát a přecházet místností. Trochu pokulhával, ale ne moc. De Iztiola prohlásil, že pevný obvaz musí mít na noze několik dnů, pak se do boty vloží zvláštní vložka, takže kulhání bude stěží vidět. Byla to skvělá novinka. Vždyť nedávno ještě kolísal mezi životem a smrtí! Nepříjemné to ovšem bylo, kulhání je tak nedůstojné! Ale svatý František by řekl, že je lépe dokulhat do nebe než trapem utíkat do pekla. Oteklina na koleně zmizela. Ovšem je možné, že v budoucnosti nebude toto koleno vidět nikdo jiný, jen on sám. Ale chodit mohl – a to bylo to hlavní. Nejistě ovšem, přidržuje se postele, opěradel židlí, okrajů skříněk – avšak chodil. Jen několik minut, které se mu zdály být nekonečné. Oddechl si, když opět ulehl do postele.
98