připsat i rozčarování z narození další panny, to se přece dotýká Janovy mužnosti. Nic takového mi však nesvěřil… ačkoliv dřív při nějakém zklamání za mnou přiběhl jako chlapec. Měla jsi pravdu, podléhal mi, ale to je už opravdu minulost. Je pořád chladný jako led a tuze odtažitý. Myslím na Tebe každou chvilinku, moje přemilá, a čekám na zprávu, jestli vévoda Javorský opravdu přijede do Hradce.
Alžbětě klesly ruce. Je dobře, že je Jindřich tak dokonale zběhlý v písmu. Diktovat listy je ošemetné, písař pak o svém pánovi ví zbytečně mnoho, ale takhle – i čtení i dotyk pergamenu znamená důvěrné gesto, ačkoliv jde o zprávy z válečného pole. A přitom… Pohlédla do listu a znovu si s láskou pomyslela, co všechno v těch řádcích nachází. Popis tažení je tak jasný, že přímo slyší, jak Jindřich dává rozkazy. Všechno zrcadlí jeho přehled, noblesu, vtip a zkušenost. A na konci jenom krátká zmínka o tom, co ho jistě zajímá víc než dost… Odpověď už odeslala – stručně napsala, že vévoda přijede, ale nic o tom, o co ho požádala. Přitom udělala celou síť opatření, aby se dostal do hradu nepozorovaně. Na tom moc záleží. Protože ona taky vede válku. S Anežkou. A musí používat válečné lsti… Ale o tom Jindřichovi napíše, až jaký bude výsledek. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528937