a doufali, že smrad vymizí. Večer sedíme s ženou u flašky vína, už jsme téměř na dně, děti spí a já se přiznávám k problému s fotoaparátem. Žena polkne. „Ale to si děláš prdel, ne? To jsi nemohl zkontrolovat, jestli tam ten film opravdu je?“ A jde si lehnout. Ráno mířím k autu, otvírám dveře a dostávám ránu neznámým plynem. Soused jdoucí okolo jen pronese: „Plyn! Masky nasadit.“ A rychle opouští perimetr. Jsem na konci sil. Dnes a asi nikdy s tímto autem neodjedeme. Probírám v hlavě všechna místa a přihrádky, kde by se mohlo něco ukrývat. Až najednou si uvědomím, že na zadních sedačkách je sklápěcí opěrka. Nadechnu se. Otevřu zadní dveře, opěrka není sklopená. Sklopím ji a na opěrce je přilepený dceřin šátek s macerovanými praváky. Smrad by se dal krájet. Odběhnu pár metrů od auta, znovu se nadechnu a pak popadnu šátek a letím s ním mimo areál. Hluboko do kukuřičného pole, kde se ho zbavím. Ten den jsme nikam nejeli. Celý den jsme několikrát čistili auto. Nutno říct, že účel zcela nesplnil očekávání. Smrad nezmizel ještě dlouho po návratu z dovolené. Je dobré si zavzpomínat. Snad si na to jednou u těch kazet vzpomenou i děti, až tu nebudeme. Pokud se jim podaří zapojit videorekordér do inteligentní televize.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528715