tvrdil, že „Židé jsou již dlouho zobrazováni jako ještěrovité bytosti, které chtějí ovládnout svět.“ Máme brát mytologii vážně? Určitě ano, vzpomeňme Heinricha Schliemanna, který si objev bájné Tróje vysnil už v dětství. A podřídil tomu celý život, i když amatérský německý archeolog budil dojem snílka, který slepě věří Homérovým spisům, město nakonec vykopal a učinil i další nálezy. UFO – MIMOZEMŠŤANÉ – SKUTEČNĚ EXISTUJÍ? Ve své knize ´Největší utajované záhady světa´ si myslím, že poskytují dost informací o tom, že mimozemšťané na Zemi žijí s námi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528520
Nevysvětlitelné záhady na Měsíci
Bylo zjištěno, že nad měsíčními moři se nacházejí oblasti (o průměru až 200 km a více), kde jsou pozorovány výrazné změny gravitačního pole Měsíce. Jedná se o takzvané “maskony” (z anglického mass concentration). Přítomnost maskonů byla potvrzena zejména měřeními, která provedla posádka americké kosmické lodi Apollo 8 při svém průletu kolem Měsíce v prosinci 1968. Takováto lokální zesílení měsíční gravitace byla navíc natolik výrazná, že narušovala dráhy letu automatických sond vypuštěných na oběžnou dráhu v blízkosti Měsíce. To, stejně jako analýza průměrné specifické gravitace a pohybu Měsíce, kterou provedl Gordon MacDonald z NASA, podporuje názor, že Měsíc je duté kulovité těleso. Také na jeho neviditelné spodní straně se nachází “vyboulenina”, která je tak velká, že by nevyhnutelně způsobila vznik nerovnovážných sil a ovlivnila způsob pohybu Měsíce. Účinky této vypoukliny jsou však kompenzovány určitými změnami v rozložení hmoty uvnitř Měsíce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528520
Úžasné experimentální údaje byly získány během mise Apolla 13 na Měsíc v dubnu 1970. (Zde je vhodné připomenout, že kvůli technickým problémům nedošlo k přistání astronautů na Měsíci, loď kolem něj pouze obletěla a pouze a jen díky odvaze a vynalézavosti posádky se podařilo bezpečně vrátit na Zemi). Když se tedy oddělil třetí stupeň rakety Apollo 13 a přistál na Měsíci, celý jeho povrch se až do hloubky 40 kilometrů otřásal téměř tři a půl hodiny (!) podle výzkumníka NASA. Měsíc se choval jako obrovský dutý gong. Výzkum posádky Apolla 16 v dubnu 1972 přinesl kuriózní výsledky. Měřením intenzity magnetického pole Měsíce z oběžné dráhy (které je obecně až 100 000krát slabší než na Zemi) astronauti zjistili, že je velmi nepravidelné a v sedmi různých oblastech Měsíce má výrazně zesílené magnetické pole. Byl učiněn další překvapivý objev: ukázalo se, že pod povrchem našeho satelitu se v hloubce asi sto kilometrů nacházejí dva pásy jakýchsi feromagnetických látek, jako by v hlubinách Měsíce někdo položil dva obrovské nosné ocelové nosníky. Délka každého pásu je více než tisíc kilometrů. A konečně, všichni astronauti, kteří na Měsíci přistáli, našli na jeho povrchu velké množství sklovitého materiálu. V prosinci 1972 přivezla posádka Apolla 17 z kráteru Short vzorky oranžového skla. Během tiskové konference o měsíc později William Pinney, vedoucí výzkumu ve Středisku pilotovaných letů NASA v texaském Houstonu, při této příležitosti řekl: „Nemám ponětí, jak mohly tyto kousky oranžového skla vzniknout v důsledku sopečné činnosti. A přitom na pozemských zkušebních polygonech, kde se provádějí pokusné jaderné výbuchy, je často možné najít podobné úlomky barevného skla.“
Ukázka elektronické knihy