m a r a t
g a b i d u l l i n
která si vycucal z prstu. Pokusil jsem se věc vysvětlit, ale Blondýn mě přerušil. Tak to u žoldnéřů chodilo: šéfové se nenamáhali jít ke kořenům problému, brali za hotovou věc první verzi, která se jim naservírovala. Obviňovali bez rozmyslu a protest na obranu mohl posloužit jako záminka k propuštění. V tu chvíli jsem křečovitě sevřel pěsti, skřípal zuby a měl chuť mu rozbít nos pod tím jeho šedivějícím obočím. Ale podařilo se mi ovládnout se: nechtěl jsem tak rychle ztratit svou práci. Později se můj vztah s Blondýnem znormalizoval, ale stejně vždycky zůstal v podvědomí poskvrněný. Náčelník štábu Dunaj oslovil ty, kteří řídili logistiku týlu: „Jedni odcházejí do útoku se zbraní a jiní jim dodávají všechno potřebné, ale boje se neúčastní. Vaše námaha, vaše únava, vaše probdělé noci, to je cena za vaši účast, vás, kteří neriskujete, že budete zabiti nebo zraněni. Vy nevyděláváte o moc méně, někdy dokonce víc než obyčejný voják, proto od vás vyžaduji absolutní sebeobětování. Váš nedostatek spánku nebo jídla mě nezajímá. V tom budu neoblomný.“ To bylo dobře řečeno. Ať dělá údržbář pořádně svou práci, není třeba mu přidávat dny boje. Ano, vydělává míň, ale nepodstupuje žádné nebezpečí. A když si to zaslouží, vynahradíme mu to později formou prémií. Když schůze skončila, každý rozsvítil baterku a zamířil noční tmou ke své posteli: v tuto dobu nikdy nešel na základně proud, fungovala jen osvětlovací tělesa napájená bzučícími generátory. Ratnik dostal ráno nový pick-up, ale když jsem se zeptal správce, jestli bych i já mohl počítat s tím, že jednou dostanu vůz, nebyl schopen mi odpovědět. Naše krátké prázdniny se chýlily ke konci, byl čas sbalit rance a vrátit se do hor.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528513