Caitlin Crewsová
Amalia s nucenou lehkostí, ačkoliv se zalykala hořem. Byla si jistá, že ji Joaquin zkouší, a nemínila mu dát příležitost k uspokojení jeho podivných choutek. Kdy ji už konečně přestane trýznit? Když hovořil o svých předchozích známostech, cítila se, jako by jí z rány v duši strhával strup. Přesto se na něj povzbudivě usmála a dokonce se k němu naklonila blíž, jako by nechtěla vědět nic jiného než to, kolik měl milenek a co všechno s nimi prováděl. Musela alespoň doufat, že ani jednu z nich nemiloval, ačkoliv jí to na rozrušení jinak neubralo. Tím spíš, když si představila, že se nimi miloval stejně vášnivě jako s ní. Joaquin nedělal nic polovičatě, sex nevyjímaje. To pomyšlení ji silně bolelo, ale raději by se vrhla z útesu, než by to na sobě dala najevo. Joaquin pátral v její tváři po sebemenším náznaku utrpení a Amalia mu nehodlala poskytnout potěšení z toho, že by ho tam přece jen nalezl. „Byla jako všechny ostatní dívky z vyšší třídy,“ pokračoval pohrdavě a Amalia v duchu zaskřípala zuby. Jistě mezi ně řadil také ji. „Však víš, jaké jsou. Považují svůj společenský status se všemi výhodami za samozřejmost a ani je nenapadne, že se tak narodily náhodou. Jsou neustále unuděné, přitom čekají, že se celý svět bude točit jen kolem nich. A v posteli jsou sobecké.“ V Amalii se mísila zlost s chladnou netečností. Zamračila se na něj. „Nemám tušení, co tím chceš naznačit.“ V Joaquinových očích se zablýsklo. „Skutečně?“ „Jak bych asi mohla vědět, co to znamená?“ opáčila Amalia. „Jistě si dobře si vzpomínáš, že jsem ti sdělila, že jsem kromě tebe nikoho jiného neměla. Můžeš mi říct, jestli jsi sobecký? Nebo jestli jsem taková já?“ Joaquinův pohled zintenzivnil. I on se teď naklonil 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528032