Caitlin Crewsová
Amalia s nucenou lehkostí, ačkoliv se zalykala hořem. Byla si jistá, že ji Joaquin zkouší, a nemínila mu dát příležitost k uspokojení jeho podivných choutek. Kdy ji už konečně přestane trýznit? Když hovořil o svých předchozích známostech, cítila se, jako by jí z rány v duši strhával strup. Přesto se na něj povzbudivě usmála a dokonce se k němu naklonila blíž, jako by nechtěla vědět nic jiného než to, kolik měl milenek a co všechno s nimi prováděl. Musela alespoň doufat, že ani jednu z nich nemiloval, ačkoliv jí to na rozrušení jinak neubralo. Tím spíš, když si představila, že se nimi miloval stejně vášnivě jako s ní. Joaquin nedělal nic polovičatě, sex nevyjímaje. To pomyšlení ji silně bolelo, ale raději by se vrhla z útesu, než by to na sobě dala najevo. Joaquin pátral v její tváři po sebemenším náznaku utrpení a Amalia mu nehodlala poskytnout potěšení z toho, že by ho tam přece jen nalezl. „Byla jako všechny ostatní dívky z vyšší třídy,“ pokračoval pohrdavě a Amalia v duchu zaskřípala zuby. Jistě mezi ně řadil také ji. „Však víš, jaké jsou. Považují svůj společenský status se všemi výhodami za samozřejmost a ani je nenapadne, že se tak narodily náhodou. Jsou neustále unuděné, přitom čekají, že se celý svět bude točit jen kolem nich. A v posteli jsou sobecké.“ V Amalii se mísila zlost s chladnou netečností. Zamračila se na něj. „Nemám tušení, co tím chceš naznačit.“ V Joaquinových očích se zablýsklo. „Skutečně?“ „Jak bych asi mohla vědět, co to znamená?“ opáčila Amalia. „Jistě si dobře si vzpomínáš, že jsem ti sdělila, že jsem kromě tebe nikoho jiného neměla. Můžeš mi říct, jestli jsi sobecký? Nebo jestli jsem taková já?“ Joaquinův pohled zintenzivnil. I on se teď naklonil 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528032
Chce svou pomstu
kupředu. Vzal ji za ruku a Amalii poskočilo srdce jako vyplašené ptáče. Po těle jí přeběhlo slastné mrazení. Byla na něj tak napojená, že stačil jediný dotek nebo určitý pohled, a zahořela jako pochodeň. „Jedna z věcí, která mě na tobě udivuje, princezno, je ta, že navzdory občasné krutosti jsi ta nejméně sobecká bytost, jakou jsem kdy potkal,“ odpověděl se svou obvyklou drásající otevřeností. „A zvlášť v posteli. Většina lidí nechápe, že dobrý sex nemá vůbec co do činění s rozličnými polohami nebo všelijakými triky. Nejdůležitější je, aby byl partner především ochotný poskytnout tomu druhému rozkoš. Měl by být velkorysý.“ Amalii polilo horko. Všude. „Netušila jsem, že tak skvěle ovládáš i teorii,“ poznamenala. „Tedy samozřejmě kromě praxe.“ Joaquin zablýskl zuby. Jeho mírný úsměv byl tak nečekaný, že se z toho Amalii téměř zatočila hlava radostí. „Myslím, Amalie, že to víš až velice dobře.“ Pustil její ruku a znovu se pohodlně opřel. Stále se pobaveně usmíval, zatímco Amalia na své židli rudla rozpaky a zalévalo ji střídavě horko i zima. „Byla samozřejmě příšerně nudná, tato dědička,“ pokračoval Joaquin tónem, jako by se ro rozumělo samo sebou, jako by všechny bohaté dívky byly neskutečně nudné, pokud tedy nějakým způsobem neprokázaly opak. „Ale jinak velice užitečná. Jako většina holek jejího typu žila jen proto, aby štvala otce. A stejně jako ostatní je teď vdaná za stejně nudného páprdu, kterého jí otec vybral. Nejdřív ovšem musela tropit veliké scény a naschvál si vybírala známosti, které rodina v žádném případě neschvalovala. Jako třeba mě.“ Usmál se ještě víc, ale tentokrát zahořkle. „Využila mě, a já ji taky. Každému se líbí neobroušený diamant, Amalie. Ale jen proto, že jednou se nakonec vybrousí. Hrubost nikoho neláká.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528032
Caitlin Crewsová
„Jsi tak… otevřený,“ odtušila klidně, ačkoliv v nitru celá hořela. „Přitom jsem žila v domnění, že lidé alespoň předstírají, že si partnera vybírají srdcem, nikoli z prospěchu.“ „Některým se dostane patřičného vzdělání, jiní si učitele platí,“ pokrčil Joaquin rameny. „Já jsem si pečlivě vybíral milenky.“ „Ne každý si takovou pečlivost může dovolit,“ podotkla Amalia smutně. „Královna Esme ti nevybírala nápadníky podle toho, jestli se to líbili, nebo ne,“ opáčil Joaquin tvrdě. „Nebo protože jsi byla její dcera. Všichni potenciální ženiši měli zajistit větší prosperitu království. Měla ses vdát pro dobro Île d’Montagne, nikoli svoje.“ Amalia o něco zbledla. „To ano, ale byla jsem…“ „Dědička trůnu,“ skočil jí do řeči Joaquin. „Jistě, to je mi jasné. Jenže já jsem takové štěstí neměl.“ Kupodivu to neřekl se svým obvyklým temným podtónem. Amalia si pomyslela, že je to možná jistý pokrok. „Proto jsem vždycky usiloval o to, abych nemusel být někde, kde jsem být nechtěl. Nebo byl nucený dělat věci, o něž jsem nestál. Tohle je má osobní zbraň. Jakmile zjistím, že se potřebuju něco naučit, věnuju se tomu s maximálním úsilím. Mí nepřátelé si budou pořád myslet, že nade mnou mají navrch jen proto, že se narodili do vyšší společenské třídy. Díky tomu mají mnohem lepší vzdělání a už od kolébky síť přátel, kteří jim pomůžou, když budou potřebovat.“ Joaquin znovu pokrčil rameny. „Nemíním se od nich nechat kritizovat a ponižovat jen kvůli tomu, že nevím, jak se správně používá příbor.“ Amalia o jeho slovech přemýšlela, zatímco personál odnášel jejich talíře – Joaquinův prázdný a její netknutý. Posléze před ně položil další, opět vrchovatě naložené. Amalia stále neměla hlad. Sledovala, jak její společník zvedl správnou vidličku a zabořil ji do jídla. 100 Ukázka elektronické knihy