Kate Hewittová
Kdo se zmocnil princova srdce v srdci Los Angeles? Čekání na prince s vyhlídkou na Mayfair… Na několika dalších snímcích rozpoznal interiéry hotelových apartmá. Každý komentář byl napsaný tak, aby působil trochu provokativně, trochu rozverně. Všechny příspěvky už měly několik tisíc hodnocení palcem nahoru a několik stovek komentářů. Když uvážil, že za Elliným pozváním do celostátní americké televize stál právě tento profil, musel uznat, že i když jemu samotnému připadá hloupý, účel podle všeho splnil. „Jste talentovaná fotografka i marketingová konzultantka,“ prohlásil, když jí vracel telefon. „Kdyby se vaše kariéra odbornice na ovlivňování lidí pomocí sociálních médií nerozvíjela podle vašich představ, možná bych vás mohl najmout pro tuto funkci.“ „Pochybuju, že by mi to nevyšlo,“ oznámila mu. „Stejně…,“ zamračil se. „Musí jim být jasné, že na těch snímcích jste vy. Nechali jsme se spolu přece fotografovat.“ Ella pokrčila rameny a v koutcích úst jí znovu zahrál kočičí úsměv. „Uvidíme,“ odvětila hádankovitě. Let netrval ani hodinu. Protože se Liane znovu začetla do knihy, nezbylo mu než věnovat se práci. Knihu odložila teprve ve chvíli, kdy pod strojem poprvé spatřila siluetu Paříže. Vyhlédla z okénka a zasněně se pousmála. Napadlo ho, že město možná vnímá jako svůj domov. Když pak vystupovali z letadla, položil jí zlehka dlaň na paži. „Pořád se těším, až mě provedeš po místních zajímavostech,“ nadhodil zkusmo. Odpověděla mu úsměvem, který mu připomněl výbuch letního slunce. „Jistě, moc ráda.“ S úsměvem se kolem něj prosmýkla, sestoupila ze schůdků a zanechala ho na nich stát ve stavu neklidu a naprostého zmatku. Trpce si pomyslel, že ani včerejší polibek jejich vztahy nevyjasnil. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528029
DEVÁTÁ KAPITOLA „Kam tedy půjdeme nejdřív?“ optal se druhý den ráno. „Nebo mě chceš překvapit?“ „Raději ne, mohl bys být zklamaný,“ odtušila se smíchem. „Mám dojem, že to, co ti chci ukázat, se ti bude zdát moc obyčejné.“ „Pořád to ale bude v Paříži,“ pousmál se a vzal ji za paži. Odolávala zmateným, vzrušivým pocitům, které v ní znovu probudila jeho blízkost a dotek. Od chvíle, kdy odmítla jeho nabídku, se k ní choval přátelsky a zvesela, někdy ale měla dojem, že nezájem a nenucenost jen hraje. Vykročili v jejím zamilovaném městě do slunného dne a zvolna kráčeli po chodnících vlhkých ranní rosou. Proti blankytně modrému nebi bez jediného mráčku se v dálce rýsovala silueta Eiffelovy věže. „Vcelku jsem si už zvykla na to, že večery trávím po luxusních apartmá,“ dobírala si ho cestou k Martovým polím. Nabídl, že by si mohli vzít limuzínu s řidičem, Liane ale trvala na tom, že půjdou pěšky, aby se tak mohli s městem lépe seznámit. „Až se zas vrátím domů, bude to šok.“ „Bydlíte s matkou v New Yorku, ne?“ „Ano, v domě nedaleko Central Parku. Je to tam hezké, takže si vlastně nemám na co stěžovat.“ „Ale…?“ optal se vyzývavě Alessandro a zkoumavě se jí zadíval do tváře.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS528029
Kate Hewittová
„Ale ten dům není náš. Můj nevlastní otec, Ellin vlastní, ho zanechal své dceři, pravda, pod podmínkou, že v něm budeme moci s vlastní sestrou i matkou bydlet tak dlouho, jak budeme chtít.“ Pokrčila rameny. „Když uvážím, jak astronomické jsou nájmy na Manhattanu, je jen rozumné tam s mým učitelským platem zůstávat. Ale jednoho dne…“ Odmlčela se a trochu se zastyděla, protože zjistila, že neví, jak by pokračovala. „Co bude jednoho dne?“ pobídl ji. Usoudila, že nemá smysl chodit kolem horké kaše. „Jednoho dne bych chtěla dům na venkově,“ vysvětlila mu s úsměvem a doprovodila svoje slova několika tanečními kroky. „Bude to nějaký starý dům plný tajuplných koutů, točitých schodišť a legračních, mrňavých pokojů.“ „Proč mrňavých?“ otázal se s žertovně svraštěným obočím. „Ne ve špatném slova smyslu. Jen… by to měl být dům s osobností, který má svoji historii. Takový, který dovede překvapovat.“ Zabočili na Rue de l’Université, kde stín vzrostlých kaštanů nabízel vítanou úlevu od ostrého letního slunce. „A co bys v tom domě dělala?“ zajímal se. Znovu zaváhala. Ani teď nevěděla, jestli se s ním chce dělit o nejniternější tužby a sny. Když si ale znovu připomněla, jak jasně si dali najevo, že mezi nimi nic není a ani nebude, usoudila, že ji taková dohoda svým způsobem osvobozuje a dává příležitost vyprávět mu pohádku, kterou si vysnila už v dětství a jejíž naplnění bylo stále v nedohlednu. Instinktivně vytušila, že se jí za ni Alessandro nevysměje. „Měla bych tam spoustu koček a dětí,“ začala odhodlaně. „Od každého nejmíň pár. A zahradu, velkou zeleninovou zahradu. Květináče s bylinkami, tymiánem, levandulí a šalvějí. Taky spoustu květin, velké bílé růže a šeříkové keře. Miluju jejich vůni. 100 Ukázka elektronické knihy