Černovice - léto - 1931 Ten večer mohla Jitka na Rudolfovi oči nechat a zdálo se jí, že nezná ve svém okolí mnoho tak chytrých a sečtělých lidí, kteří by se mohli Rudolfovi rovnat. Ten den děvčata přinesla na piknik do parku různé ovoce, jablka, hrušky, termosku čaje i obyčejné chladné vody, kolem dokola se rozvinula debata o náboženství. „Naprosto základním nedostatkem křesťanství, v honbě za důvěryhodností a lidskými dušemi, je sklon opisovat od jiných náboženství,“ tvrdil Karel a všichni pokyvovali hlavou. „Já jsem tedy ateista,“ pronesl Rudolf, když nastalo ticho. „Uvažuji, že vstoupím do Lidové strany, jsem za svobodu soukromého podnikání, které zdánlivě vykořisťuje pracující lid, ale jen ve svobodě podnikání a svobodě veškerého lidského konání je možný vývoj i pokrok.“ Večer, když se parta rozcházela, nabídl Rudolf Jitce doprovod. „Vy mezi nás moc nechodíte?“ zeptal se Jitky, když osaměli. „Často bývám v Praze, domů se dostanu déle jen na prázdniny.“ „Na prázdniny, tedy v Praze studujete? Smím se zeptat co?“ Byl krásný letní večer, městečko pomalu utichalo a oni spolu kráčeli kolem kostela nahoru. Krátili si cestu po širokých kamenných schodech.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527994
„Studuji práva, druhým rokem,” svěřila se mu Jitka a dodala: „Vidíte, už jsem doma, děkuji za doprovod.“ Otočila se na něho s úsměvem. Jitka bydlela přímo za kostelem, v malém domku u staré městské školy, ve dvou spodních oknech do ulice se svítilo. „Uvidíme se ještě někdy?“ zeptal se nesměle Rudolf. „Teď budu pár dnů muset zůstat s tatínkem, je nemocný, má silnou cukrovku a skoro nevidí,“ pokývala hlavou mladá dívka. „Ale přijdu do parku, hned jak budu moci. Střídáme se s Luďkem - to je můj bratr - v tatínkově opatrování, po maminčině smrti se jeho stav každým dnem horší. Když je bratr ve škole, jsem s tatínkem já a naopak,“ dodala na vysvětlenou. „To je mi líto,“ semkl rty Rudolf a bylo mu z toho opravdu smutno. „Kdepak studuje pan bratr?“ zeptal se ještě, aby chvíli oddálil okamžik, než dívka zmizí v tmavém průjezdu dvora. „Luděk studuje na pražské technice,“ znovu se na něho usmála. Bůh ví, jestli Jitku ještě někdy uvidí, jít přímo k ní domů by si nikdy netroufl, ani by se to neslušelo, hned by z toho vznikly sousedské řeči. Ještě chvíli s ní zůstal, než odemkla dřevěná dvířka, pak osaměl, nad jeho hlavou svítily tisíce hvězd a Rudolf cítil zvláštní hřejivý a povznášející pocit, něco takového cítil úplně poprvé v životě. Cítil se šťastný. Světová hospodářská krize třicátých let jako by se jeho podniku vyhýbala. Jakožto rodinný podnik měl menší výdaje a v důsledku
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527994
levnějších pracovních sil mohl konkurovat. Snažil se využít každé příležitosti k zisku. Na další schůzku do zámeckého parku Jitka nepřišla, Rudolf byl poměrně zklamán, právě se vrátil z cest, kde sháněl nové zakázky a kontakty, tak trochu se těšil na to, že ji tu zase potká. Posadil se k ostatním a hned začal dávat do placu historky, co právě zažil v Plzni, když dojednával zakázku v obchodě s koženou galanterií Mareš a Stehlík. Byl ubytovaný v podkrovním pokojíku madam Hochové, která vedla neoficiální penzion pro obchodní cestující. Úhledná vilka, kterou madam zdědila po svém zesnulém manželovi prokuristovi, stála coby kamenem dohodil od plzeňské věznice na Borech: „V noci osvětlovala nebe světla z vězeňského dvora,” vyprávěl Rudolf dramaticky, „a neutěšenost sychravých dnů podtrhovalo halekání nedobrovolných obyvatel nedaleké vazební věznice... přespával jsem v malilinkatém pokoji s předsíňkou, vybaveném třemi postelemi, dvěma skříněmi, dvěma policemi a jedním nočním stolečkem. Tísnili jsme se tu tři – milovník vážné hudby a elegantních látek na pánské obleky, nějaký Kobera odněkud z Újezda a ještě jeden obézní milovník krásných žen a dobrého jídla, jménem Jelínek z Kostelce nad Černými Lesy. Navíc nám ještě společnost dělali podivní černí broučkové, žijící pod parketami na podlaze, kteří často nalézali i do postele. Dávám si je do přímé souvislosti se zarudlými svědícími skvrnami, záhadně se objevujícími na kůži hned druhého rána.”
100 Ukázka elektronické knihy