Jess rychle naťuká odpověď a oči jí při tom září očekáváním. Vypadá tak zamilovaně a šťastně… Opět mě bodne osten závisti. Zároveň se dostaví i nával sebelítosti. Tak moc bych si přála, abych teď mohla řešit stejné věci jako ona… „Klidně tu můžeš zůstat,“ zastaví mě na odchodu, když zprávu odešle. „Můžeš mi pomoct vybrat něco na sebe. Aspoň bych ti Toma mohla konečně představit.“ Při představě, jak se za necelých šedesát minut seznamuju s někým novým, na koho bych ještě navíc měla udělat co nejlepší dojem, mě přepadne lehká nevolnost. Je mi jasné, že vypadám příšerně, a mé duševní rozpoložení taky není zrovna nejlepší. „Myslím, že to dneska není ten nejlepší nápad. Radši půjdu domů,“ odmítnu její návrh. „Díky za kafe i za morální vzpruhu.“ „Je mi líto, že toho pro tebe nemůžu udělat víc.“ Nechám se od Jess obejmout a vyprovodit ke dveřím. „Vážně se tím už netrap, zlato,“ poradí mi místo rozloučení a pak mě políbí na tvář. „Tohle totiž za to nestojí!“ Nijak na to neodpovím, pouze kývnu a sklesle se odšourám k výtahu. Jessice se to snadno řekne. A mně se to také snadno poslouchá. Horší ovšem je se podle toho zařídit. Což se mi mimochodem nepovede několik následujících dnů…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527993
12. KAPITOLA Pracovní týden se příšerně vleče a moje nálada je celou dobu pod bodem mrazu. Každé ráno vstanu, obléknu se, jdu do práce, edituju jeden článek za druhým, vypiju u toho spoustu kávy a zároveň se snažím vyhýbat soukromým rozhovorům se svými kolegyněmi. Večery pak opět trávím prací, kterou si nad rámec svých povinností nosím domů, a následně do noci sleduju seriály, které bych za normální okolností úplně minula. Ve čtvrtek poprvé od toho fiaska s Davidem otevřu aplikaci Tinderu. Několik hodin se proklikávám desítkami profilů, které algoritmus vygeneruje jako vhodné. Posuzovat možné kandidáty na nového partnera podle několika fotek a pár informací v profilu mi však tentokrát připadá jako nadlidský úkol. Na každém mi něco vadí a zároveň mě žádný nezaujme tak, abych případné chyby přehlédla, takže to nakonec vzdám. Tato neúspěšná akce ve mně akorát tak zanechá pocit značné rozmrzelosti, která se se mnou táhne nejen celý večer, ale přese se i do druhého dne. Během pátku jsem tedy ještě nerudnější než obvykle. „Nešla bys s námi večer na skleničku?“ zeptá se mě Camilla, když se odpoledne chystá k odchodu z redakce. „Ne,“ odseknu, aniž bych se na ni podívala. „Proč?“ Dál urputně zírám na monitor před sebou, až se mi písmena textu začnou před očima rozmazávat, a nenamáhám se odpovědět. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527993
„Máš snad jiné plány?“ vyzvídá Camilla. „Tak nějak.“ „Dobře… Ale kdyby ty plány náhodou padly, najdeš nás v baru The Sixth. Budeme tam zhruba od sedmi.“ S těmi slovy konečně vypadne a nechá mě dokončit mou práci. Než o dvě hodiny později opustím redakci, stihnu zapomenout místo i hodinu srazu. Je mi to však jedno. Stejně bych se tam nehodlala vypravit, ani kdybych žádné plány na večer neměla. Jenže je tentokrát opravdu mám. Jen ne takové, jaké by si má kolegyně asi představovala. Velká mísa popcornu, džbán domácího ledového čaje a nejnovější thriller o sériovém vrahovi mladých žen, který jsem si odpoledne cestou z práce vyzvedla v knihkupectví, nejspíš nezapadají do jejího vzorce ideálně stráveného pátečního večera. Sotva dorazím do svého bytu, převléknu se do pohodlného domácího oblečení, připravím všechno potřebné a následně se uvelebím na gauči pod dekou s knihou v ruce a prakticky okamžitě se do ní ponořím. Nestačím však dojít ani k první vraždě, když mě vyruší zvuk zvonku. S frustrovaným zaúpěním odložím knihu na stůl, zvednu se a přistoupím k interkomu. „Ano?“ zeptám se a nechám si do hlasu proniknout přesně takovou dávku podráždění, jakou cítím. „Pusť mě dovnitř!“ ozve se z druhé strany hlas mé nejlepší kamarádky. 100 Ukázka elektronické knihy