J A M E S PAT T E R S O N
&
M A X I N E PA E T R O • 2 1 . N A R O Z E N I N Y
Studentka řekla do telefonu „Počkej chvilku“ a pak vzhlédla k Cindy. „Umřela jedna dívka. Někdo ji zabil, prý ji našli v jejím autě a byla tam spousta krve.“ Studentce v šoku div nevypadly oči z důlků. „Já jsem Cindy Thomasová. Jak se jmenuješ?“ zeptala se jí Cindy. „Tina. Tina Hosierová.“ „Tino, tohle je Jonathan Samuels. Pracujeme pro Chronicle. Můžeme si promluvit?“ „Neodvezli byste mě domů? Moje auto je na parkovišti.“ „Jistě, žádný problém.“ Cindy by té vyděšené dívce pomohla tak jako tak, ale teď měla navíc šanci se od ní dozvědět něco víc než od policie. Tina promluvila do svého telefonu: „Babi, mám odvoz. Uvidíme se za deset minut. Zatím.“
KAPITOLA 38 „Seržantka Boxerová,“ představila jsem se recepčnímu na patologii. „Doktorka Washburnová mě očekává.“ „Okamžik, prosím.“ Mračila jsem se na toho kulturistu za pultem, zatímco telefonoval. Konečně řekl: „Běžte dál.“ Poděkovala jsem mu, počkala na bzučák, pak jsem otevřela dveře k sobě a pokračovala jsem chodbou na pitevnu. Čekala tam na mě Bunny blokující vchod svým tělem velikosti XS. „Prosím, seržantko.“ Podržela přede mnou zelený chirurgický plášť. Poslušně jsem zasunula paže do rukávů. Obešla mě a zavázala mi šňůrky vpředu i vzadu. Pak mi Bunny podala návleky na 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527944
J A M E S PAT T E R S O N
&
M A X I N E PA E T R O • 2 1 . N A R O Z E N I N Y
boty stejné barvy a čapku, a když jsem byla náležitě oděna, řekla: „Dobře. Můžete jít.“ Podržela mi otevřené létací dveře a já vstoupila do chladné pitevny obložené kachlíky. Claire stála za zakrytým tělem na stole. „Ještě jsem nezačala,“ řekla. „Právě jsem přišla.“ „Musím ji vidět,“ řekla jsem. Bunny jemně přeložila prostěradlo a odhalila dívčin obličej, krk a horní část hrudi. Oči měla pootevřené. Na rtech rozmazanou rtěnku. Mimoděk jsem zasténala. Misty Fogartyová, ta dívka, se kterou jsem se setkala na čaji předchozího dne ve čtyři odpoledne, překypovala energií a emocemi zároveň. Bolelo mě vidět ji mrtvou. Vražedná zbraň otevřela zející ránu, prořízla artérie a svaly na krku. Na místě činu musela být vážně spousta krve. Ta, co nevystříkla a nevytekla do interiéru auta, jí potřísnila vlasy a hruď. Claire mě sledovala, aby se ujistila, že se udržím na nohou. „Tak mluv, doktorko,“ vybídla jsem ji. „Dobře, seržantko,“ řekla. „Dobře. Na základě první prohlídky těla můžu zcela neoficiálně říct, že ten hajzl, co ji zabil, to provedl podobně jako vrah Wendy Franksové. Za prvé tu máme proříznuté hrdlo zleva doprava. Stejným ostřím nebo druhem ostří. A pachatel jí pořezal prsa, stejně jako slečně Franksové. Čmárání sériového vraha. Samozřejmě to ještě potvrdím, ale všechno tomu nasvědčuje. Příčina a způsob smrti jsou stejné jako u předchozí oběti. Odhaduju, že zemřela včera večer mezi osmou a desátou hodinou. Podle ředitele školy stálo to auto na parkovišti přes noc a Mistyino tělo objevila ochranka dneska ráno.“ „Včera od čtyř do pěti jsem byla s ní. Ptala se mě, co má dělat.“ „S čím?“ „S Lucasem Burkem. Pamatuješ, jak nám Cindy řekla, že spolu něco měli? Chtěla jsem jí zatřást. Chtěla jsem ji va99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527944
J A M E S PAT T E R S O N
&
M A X I N E PA E T R O • 2 1 . N A R O Z E N I N Y
rovat. Chtěla jsem jí říct ,Držte se od něho co nejdál. Přejděte na jinou školu. Změňte si telefonní číslo, zrušte profily na sociálních sítích, změňte si e-mailovou adresu a jméno. Zmizte, dokud Lucas Burke neskončí na zbytek života za mřížemi. Ale místo toho jsem se jí jenom zeptala: ,Co si vy myslíte, že byste měla udělat?‘“ Přeskočil mi hlas. Bunny Ellisová mi položila paži kolem pasu a moje nejlepší kamarádka na mě pohlédla s hlubokým zármutkem v očích. Ještě včera se na mě Misty usmívala, plná života. Teď ležela na nerezovém stole se zakalenýma pootevřenýma očima, otevřenými ústy a sraženou krví ve vlasech. S vypětím všech sil jsem mluvila dál. „Misty řekla ,Měla bych se s ním rozejít, co?‘ a já souhlasila. A co udělala? Vypadá to, že si s ním domluvila schůzku. Slyším ji, jak vzlykala ,Už se nemůžeme dál vídat‘ a on na to ,Moment, zlato. Mám pro tebe překvapení na zadním sedadle.‘“ „Spekulace,“ poznamenala Claire. Popotáhla jsem, utřela si nos předloktím a pak jsem použila papírový kapesník, který mi Bunny strčila do ruky. Když jsem se vysmrkala a schovala si kapesník do kapsy, Claire řekla: „Linds, to je v pořádku.“ „Ne, není.“ „Rozumím ti, ale byla potenciální svědek proti němu. V té restauraci jsi musela být neutrální. Ty za její smrt nemůžeš. Kdybys jí byla řekla ,Nescházejte se s ním, odjeďte z města‘, poslechla by tě? Nemusela se s ním sejít. Mohla mu zavolat, poslat textovku nebo ho prostě ignorovat. Nejsi za to zodpovědná.“ „Když myslíš. Ještě něco?“ „Jo. Nevidím na ní žádné modřiny. Na ruce jsme jí natáhli sáčky. Pozorně prohlédnu každý prst. Ale ještě jsem ani nezačala s vnější prohlídkou, o vnitřní ani nemluvě. Předběhla 100
Ukázka elektronické knihy