variantě. Třeba nějaká druhá jakost, o kterou nemá nikdo zájem. Jako když v řeznictví nepožadujete flák kvalitního masa, ale jen pouhé odřezky. Zamyslel se a posléze mě dovedl k hromadě nesou rodých kostek, které se od sebe lišily velikostí a tvarem. Co kus, to originál. Alespoň že všechny měly stejnou barvu. Trochu mě děsila představa, jak z nich poskládám chodník, tak aby sloužil svému účelu. K chození. Ne nadarmo získaly kostky speciální označení mozaiková dlažba. Sestavit z nich pochozí cestu bude nadlidský úkol. Zeptala jsem se na cenu a ta rozhodla. Jak je ostatně neměn ným pravidlem naší rodiny. Cena je určující a v tomto případě byla celkem vstřícná. Náš rodinný rozpočet ji sice bude dlouho a těžce zpracovávat, ale časem si doufám zvykne. Nic jiného mu konec konců nezbude. Jiná schůdná varianta není k dispozici. Druhý den zastavily před domem dvě obrovské nákladní Avie, přetékající naloženými kostkami. Řidič prvního vozu se na mě zvě davě obrátil. Se zájmem se rozhlížel kolem, aby mě vzápětí poctil slovy: „Kam to dáme, paninko?“ Paninka v ten moment neměla sebemenší potuchu. Netušila jsem, jak veliké množství se během jednoho okamžiku ocitne před naším domem. Můj mozek praco val na plný výkon a během okamžiku se zcela dostal pod nadvládu pravé hemisféry. Nevím, jak je to možné, ale když jsem zahnaná do kouta, pokaždé vítězí emoce. Proto jsem se kreativně rozhodla, že nejlepší místo bude před garáží. Stejně parkujeme jen na silnici. Garáž už dlouhá léta slouží pouze jako skladiště všeho mož ného a nemožného, co momentálně nikdo nepotřebuje. Ale tím jsem se v danou chvíli nemínila zabývat. Poprosila jsem, aby tu hromadu vysypali před garáž, že právě tam se nachází nejpříhod nější místo a kostky zde budou nejméně překážet. Řidiči náklad 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527339