„Ba, už jsem učinil konec. Jdi svou cestou a nech mne…“ „Já bez tebe žíti nemohu, nad svůj život tě miluji.“ Chopila ho za rámě, rozhárané líce k jeho ruce se sklonilo. Neměl odvahy, aby ji odstrčil, byla tak krásná; cítil, jak znojná slza na ruku jeho upadla. „Jdi, Katy, jdi,“ pravil, „zůstav mne; měla-lis mě ráda, proč jsi mě klamala?“ „Tebe klamala? Jdiž! Vždyť to bylo jen žertem. Jdiž – nehněvej se už! Vidíš, že se trápím – přijď zase, přijď… ty můj milý, drahý!“ – I tulila se k němu jako lichotící se kočka, vždy těsněji. A on neodolal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527306