„Stalo se toho hodně, Danni. Vůbec se neznáme, ale ten sex, ten byl… mnohem hlubší než nějaká jednorázová záležitost, za níž jsme ji původně považovali. Nevím, o co jde, tohle je něco jiného. Jenom jsem nevěděl, jak to vyjádřit, a protože kdykoli jsem na tomhle rande něco řekl, vypadal jsem jako úplný hlupák, myslel jsem, že třeba budeš chtít trochu času, aby sis uspořádala myšlenky. Promiň.“
Přitáhla si ho k sobě a pevně se k němu přitiskla. „Já cítím úplně to samé a děsí mě to, všechny ty pocity, které ve mně najednou probouzíš. Vím, že bez ohledu na to, co se mezi námi tenhle víkend ještě stane, nic dalšího už nejspíš nebude, ale stejně si myslím, že by z toho mohlo být něco víc.“
Otočil hlavu a zadíval se jí do očí.
„To by asi nešlo. Protože já nejsem muž, který by věřil na dokud nás smrtd nerozdělí.“
„A nevěříš na lásku,“ připomněla si. „Ale já ano, a právě proto mezi námi nic víc ani být nemůže.“
OSMÁ KAPITOLA
Jakmile se vrátil do babiččina domu, a konečně se ocitl bez Danni, došlo mu, že má nervy napjaté k prasknutí.
„Přišel jsem o něco,“ zeptal se Darea, který seděl na terase s nezapálenou cigaretou v ruce, jak už bývalo v poslední době jeho zvykem.
„Docela jo,“ pokýval hlavou jeho starší bratr. „Zac vymámil z Tobyho písničku, kterou pak zazpíval Iris, a očividně si ji získal zpět. Adler ztrácí nervy a nejsem si jistý, jestli se Nickovi podaří dát všechno do svatby po pořádku. Táta se tady ani neobjevil, máma jela uklidňovat Adler a snaží se ji přesvědčit, aby zůstala na ostrově a nerušila svatbu.“
Leo se posadil vedle bratra. „Kdybych byl na místě Adler s Nickem, tak odsud zmizím a vezmu se v klidu někde jinde.“
„Jasně. A těch pár desítek lidí včetně televize, kteří se sem sjeli, se může jít klouzat, viď? Jen tak mimochodem, kam ses poděl ty?“
Leo si promnul zátylek. „Měl jsem rande. A také jsem neměl náladu na další rodinnou sešlost.“
Dare pokrčil rameny. „To ti můžu jen těžko vyčítat. Ale to jak, jsi odpoledne mluvil s tátou, už bylo přes čáru, i když jsi měl v zásadě pravdu. Až příliš dlouho nás všechny, včetně mámy, sobecky komandoval a nutil, abychom všichni dělali jenom to, co chce on, a v životě ho nenapadlo přemýšlet, jakou cenu za to platíme.“
Katherine GarberaLeo přikývl. „Vím, že jsem to možná trochu přehnal, ale stejně jsem si připadal jako Don Quijote.“
„To chápu. Já si od táty raději držím odstup. Co to tvoje rande?“
Leo nevěděl, co odpovědět. Vysadil Danni u ní doma, a když se loučili, mile se na něj usmívala. Nejraději by u ní zůstal přes noc, ale po jejich rozhovoru na jachtě si tím nebyl příliš jistý. Oba si otevřeně přiznali, že s žádným vztahem ve svém životě právě teď nepočítají.
„Mlčíš, protože to bylo tak skvělé nebo naopak děsné?“
Leo se zasmál a zavrtěl hlavou. „Vlastně oboje. Mám pocit, že ze mě dokáže vytáhnout moje skutečné já, najednou si sám před sebou připadám jiný…“
„To je dobře. Té se drž. Nejspíš jsi narazil na ženu, která ti změní život. Co je zač?“
„Má malý internetový obchod s ručně vyráběnými módními doplňky. Napřed jsem ji strašně setřel, ale teď už vím, že na ní něco je. Něco, co mě dost přitahuje. Po dnešku tady mě ale děsí, že i kdyby to mezi námi nějak dopadlo, že se k ní budu chovat stejně jako táta k mámě, a to prostě nechci.“
„Ty ale takový nejsi a nikdy nebudeš,“ ujistil ho Dare. „A jestli tě opravdu zajímá, tak za ní běž a nepřemýšlej o hloupostech.“
Danni se osprchovala a vylezla si i se svým skicákem na postel. Chvíli se dívala na obrázky, které si večer nakreslila, ale záhy jí došlo, že dívat se na polonahého Lea není to, co by měla právě teď dělat. Vzala do ruky telefon a prohlížela si otázky, na které se ho chtěla zeptat. Většinu z nich mu nestihla položit, i když pár rad jí přece jenom dal.
Zítra bude mít ještě poslední šanci, už přímo na svatbě, jenže na recepci se spoustou lidí kolem to bude s otázkami ještě těžší než večer na jachtě. Ukázka elektronické knihy