Przemysław Dakowicz
Svět se zahaloval
Pravda, pravda
To není zdravé, to je chorobné, a ty říkáš: už se v tom nechci patlat, začni uvažovat jako člověk, mysli pozitivně, zítra bude zase nový den, život je krásný, obzvláště v květnu, když kvetou konvalinky, lupiny, pivoňky, řepka louky pozlatí, a my jimi poběžíme a vítr nám vlasy prohrábne�
Ale zatím máme prosinec, před námi leden a únor, znovu okapy zamrznou, a potom, když přijde obleva, ze stropu do plastikové misky stékat budou zvuky, barva zase sleze ze stěn a ukázat se nám bude chtít pravda� Tehdy ti přečtu větu, dvě věty z tamté knížky, posledního bestselleru, jeho autor se účastnil závodu a – jak říká – stálo to za to, poněvadž běh korunoval prvním místem, náklad šel nahoru, ozvali se mu vydavatelé ze čtyř světových stran, dokonce i z druhé strany zlaté medaile, tehdy přečtu ti tu větu, dvě věty: Co je to pravda? A dále: Když to řekl, zase odešel…
A zase odejdeme, zachumlaní do flísek, bund a kabátů, vyjdeme ještě jednou do večerního mrazu, pára nám půjde od pusy, budu se snažit dýchat nosem, poradím ti to samé, neztrácej ducha, řeknu a obejmu tě, naše dítě poběží za námi a bude vrhat čerstvý sníh do samého středu našich smrákavých myšlenek �
96 | Nova et vetera
Vagula blandula (ještě jednou)
Ten, kdo si zvolil opakování, dozrává v důstojnosti.
Constantin Constantius, Opakování
Obcházení� Chození podél, pročesávání zrakem, sledování a registrování, vážení pylu, hrabání ve smetí, když se okna otevírají, bublají varné konvice, topinky vyskakují z opékačů, automobily se probouzejí, tu a tam cinknou klíče a brána zaskřípe� Lezení za listonošem, nakukování do schránek, četba ranního
tisku, letáků, očichávání reklamních prospektů, nakukování do vlastního nitra, operování vnitřním
okem� Opakujte se mnou: rekonvalescence, rekonstrukce, repetice�
Nepátrejte po třísce v oku bratra, buďte strážci sebe samých, sledujte kukátkem každý vlastní krok, přehrávejte: replay, replay, replay�
Káva, cigareta, školka, cigareta, faxy, faktury, cigareta, káva, telefonické hovory, maily, energetický nápoj, analýzy prodeje, diskuse na chodbě, kuřácká pauza, přehrabování makulatury, výkazy, bilance, školka, čekání
v zácpě, nákupy, dvě cigarety, tousty, hodiny na síti, četba Eliota
i Blooma, večerka, cigareta na schodech, sprcha v koupelně, převalování v posteli při pátrání po duši, duchu, čemkoliv�
Uprostřed noci nenadálá jistota, že nedojdeš spásy, chlad hrobu, otázka kde, kdy, bylo ztraceno, co se ztratilo�
Ó, vyvržená�
Przemysław Dakowicz | 97
Přeludy
Začalo to pálením trávy navzdory zákazům a protestům ekologů, pištění hnojníků a myší lapených do kleští ohně� Neřeknu, aby i nás nedusil dým nesoucí se z luk a brambořišť, co vhání slzy do očí, zalézá do svetrů a košil, zužuje pole vidění� Tedy dým, travnatý buket s příměsí aromatu plevele (koukol, přeslička, chrpa polní a podobně), žádné olibanum, zkrátka zápach spáleniny, ba i, přidržme se faktů, úplně obyčejný smrad, který křivil tváře, vyvolával třesavku – než zvedlas k ústům sklenku, z poloviny byla prázdná� Svět se zahaloval a my jsme cítili, že se musíme držet blízko sebe, neboť existuje něco, co obkličuje, ohrazuje, jak neviditelná stěna, nenahmatáš ji rukou, neprozkoumáš organolepticky, a přece to cítíš celou bytostí a vstávají ti vlasy, tuhnou kolena, chodíš jak o berlích, už ne v sedmimílových botách, ale vláčíš za sebou bosé chodidlo, a je to chodidlo znetvořené s výrazně vyznačenou linií šlachy, podle úhlu pohledu táhnoucí se dolů nebo nahoru, svaly napjaté, v předtuše, že se něco chystá�
Hemerai apophrades
Zdálo se mi že stojím jdu ležím
že si čtu u stolu a dělám poznámky
začínám chápat právě jsem našel
vlastní místo zabydluju se
utvrzuju gesty splétám
neviditelný provaz a drží mne
že pod nohama solidní základ
povrch z dubových masivů
98 | Nova et vetera
Ukázka elektronické knihy
