POLÍVKA
„Asi někde padl strom na vedení,“ slyší Mikuláš přes dveře dědu.
„S televizí je pro dnešek konec.“ Otevře oči a podívá se z okna. Už neprší, ale šeří se. Je skoro večer. Vstane z postele a nakoukne do kuchyně. Děda sedí před tmavou obrazovkou televize. Babička se na něj zpod rozsvíceného světla u plotny ustaraně podívá a dál krájí zeleninu do hrnce. Mikulášovo oblečení je přehozené přes opěradlo židle.
„Tak už ses vyspal?“ utrousí děda a Mikuláš slyší, že už se nezlobí. „Přišels akorát, bude polívka. Čurdovka,“ dodá a rozesměje se.
„Přestaň,“ okřikne ho babička. „Ještě si z toho dělej legraci. Měli byste se stydět, když už se spolu neumíte normálně domluvit.“
„No dobře,“ přestane se děda chechtat, ale aby babičku aspoň trochu podráždil, nasaje vzduch jako lovecký pes a zamlaská. „Hlavně že už tu mrchu neuvidím v záhonu,“ dodá.
Mikuláš se posadí vedle něj na židli. Ještě se neviděl v zrcadle, umí si ale představit, jaký je na něj nejspíš pohled. Asi takový, jak se právě cítí. Je jim oběma, babičce i dědovi, vděčný, že se ho nevyptávají a že se už na něj nezlobí. Vzpomene si, jak babička vypadala, bledá a zkroucená na židli, strachy bez sebe, a stydí se.
Zároveň ho ale napadne, že právě tím dneškem konečně oba pochopili, že Mikuláš už není malý kluk, co se bojí, že ho ostatní možná nebudou mít rádi a budou se mu vysmívat. Jako kdyby jim došlo, že už je dost velký na to, aby se rozhodl, jestli chce být sám, nebo ne. A taky už se smířili s tím, že spoustě věcí, které se Mikuláše týkají, stejně nikdy nebudou rozumět. A jsou nakonec jen rádi, že tu spolu můžou být.
„Máš úplně propocený pyžamo,“ řekne babička. „Jdi se převlíknout, večeře bude za chvíli. Je ti dobře?“
„Už jo, děkuju.“ Mikuláš vstane, sebere ze židle tričko a kraťasy a raději zase zmizí ve svém pokoji.
Za chvíli je zpátky s dědovými svázanými Sporty v ruce. „Vracím,“ postaví svazek k ostatním knížkám v knihovně.
Televize se už ten večer nerozběhne. Mikuláš s babičkou a dědou hrají karty, poprvé za celé prázdniny. Babička umí jen žolíky, ale i ty hraje mizerně, a i když se Mikuláš z vděčnosti za dnešek
snaží nechat ji vyhrát, ani jednou se mu to nepodaří. Babička se směje. Konečně.