bych se, že všechny ty lidi ani neznám. oni ale měli z nějakého důvodu dojem, že znají mě.
„Stalo se něco?“ zeptal se Joe, když za mnou přišel do pokoje, oblečený v hebkém bílém županu jako já.
„Přišla mi spousta zpráv: blahopřání, pozdravy, ale i nabídky k práci.“
nastavila jsem telefon, aby se podíval.
„ a je mezi nimi nějaká dobrá?“ zeptal se s úsměvem, jako ani nebyl překvapený.
„ nic zvláštního. ty jsi na takové věci zvyklý?“
„ no tolik zpráv najednou samozřejmě nedostávám.“ Posadil se na pohovku vedle mého křesla.
„Podívej se na svoje,“ vybídla jsem ho.
Sáhl pro telefon.
„Co ti lidi píší?“
„ ž e jsem šťastný muž.“
„ ne, vážně.“
„Dostal jsem spoustu blahopřání, lidi mi tě chválí, tvoje šaty taky –“
„ty šaty byly nádherné.“
„ a přišly žádosti o interview pro různá média.“
Četl dál. „ no ale tohle pravdu ne!“
„Co ne?“
„rozhovor o našich líbánkách rozhodně odmítám!“
„Dokonce ani se Charmain.“
„Charmain se na nic vyptávat nebude. o mezí se na fotky. Je tady jedna od ní.“
„ona ti píše v půl druhé v noci?“
„Poslala ten snímek už dřív.“ Četl dál.
„Je to důležité?“ určitě bylo. Charmaine ví, co stojí za zmínku. Líbila se mi od samého začátku.
„Docela jo.“
„ nějaká špatná zpráva?“
„Pracovní záležitost.“ Zdálo se, že váhá. „Jde o jistou akci poblíž Charlestonu v Jižní Karolíně. výběrová komise pro regulační reformu.“
„to zní zábavně.“ i ronický tón mého hlasu byl zřejmý.
„Jen si nemysli,“ řekl Joe a začal vyťukávat odpověď.
Číšník přivezl na pojízdném stolku velký postříbřený podnos a dvě vysoké sklenice mléčného koktejlu. Joe dal muži spropitné a poslal ho pryč.
Bez okolků jsem sňala poklop a nabídla si koktejl. o vzduší prostoupila lákavá vůně šunky, ananasu, sýru a křupavých okrajů pizzy.
Joe připravil talíře. „Divila by ses.“
„ a le čemu?“ naložila jsem si na svůj talíř dílek pizzy.
„Komisi regulační reformy.“
„ nemyslím si, že by mě nějak překvapila.“
„Je to úžasná záležitost. nebo spíš povzbudivá, to je to pravé slovo. Jejich práce změní do budoucna činnost všech ostatních komisí. Jsme schopni zjednodušit všechno od způsobu projednávání a přijímání návrhů zákonů přes přidělování financí až po řešení naléhavých situací. usadila jsem se s pizzou v křesle. „Mě to vážně nechává chladnou.“
Položil si svůj naložený talíř a mléčný koktejl na stolek. „Je to i společenská příležitost. Během dne mítinky, ale ve zbývajícím čase také bazén, pláž, koktejly, nějaké ty pamětihodnosti a slavnostní večeře.“
„určitě je to přínosné, uznávám.“
„Charmaine si myslí, že by ses měla zúčastnit i ty.“
„Cože?“ Polkla jsem naprázdno.
„Dostal jsem blahopřání od všech členů komise. Chtějí tě poznat. Charleston bude skvělá příležitost. a akce netrvá dva týdny!“
Zhoupl se mi žaludek. „Mám práci.“
„Chápu,“ přikývl.
„Já se zkrátka nemůžu jen tak zvednout a opustit tým kvůli koktejlům na pláži v Charlestonu!“
„Jde jen o pár dnů.“
„S cestou čtyři dny. to je víc než polovina týdne.“
Přikývl a ukousl si pizzy, ale viděla jsem, že je zklamaný. „Joe.“
„to je v pořádku.“
„takhle to fungovat nemůže.“
Pohlédl na mě. „Jak?“
„Jako když jsme normální manželský pár a já žena politika, která všeho nechá, aby chotě doprovázela na všechny politické akce.“
odpověděl až po chvíli. „ něco takového od tebe nikdo nechce.“
a ž na něj.