Některé večery pro ni nebylo snadné vypnout a zapomenout na práci. Zrovna dnes nepřestávala myslet na Tilly.
„Kde vůbec je Hamish?“ napadlo ji.
Jamie pokrčil rameny. „Nevím… Asi u sebe v pokoji.“
Aniž ochutnala, odložila Imogen sklenku s vínem na konferenční stolek. „Potřebuju se ho vyptat na divadlo. Souvisí to s dnešní záležitostí ve škole, ale nemíním tě s tím nudit. Hned jsem zpátky,“ dodala, když si všimla Jamieho udiveného výrazu, a už spěchala za synem.
Nepřekvapilo ji, když ho našla nataženého na posteli zabraného do počítačové hry. Kolikrát mu opakovala, ať se neopírá nohama o stěnu! Pochopitelně tam zase byly otisky pat. Na druhé straně… Na konci roku Hamish odejde na univerzitu a Imogen ví, že ty otisky stejně neočistí. Ráda dopřeje dětem vzdělání, ale netěší se, až vyletí z rodinného hnízda.
Klepla na pootevřené dveře.
Hamish vzhlédl od notebooku a zastavil hru. „Ahoj.“
„Ahoj. Díky za večeři. Voní náramně,“ pochválila ho.
„V pohodě.“
„Promiň, že ruším.“ Imogen vešla do pokoje. „Nezdržím tě, vím, že se chystáš ven. Jen by mě zajímalo něco ohledně vašeho divadelního ansámblu.“
„Co bys ráda věděla?“
„Do školy nastoupila nová dívka.“ Imogen se posadila na židli vedle psacího stolu – v poslední době nevyužívaného.
„Jmenuje se Tilly a je jí třináct. Přistěhovala se sem nedávno a prochází hodně těžkým obdobím. Navíc nikoho ve městě nezná. Mám ji v anglické skupině. Před pár dny jsme četli hru – děckám přidělím role a hlasitě předčítají. To děvče mě ohromilo – vedlo si výjimečně dobře. Překvapilo mě, jak přirozeně se vžila do postavy. Myslím, že v tu chvíli zapomněla na svou neutěšenou situaci.“
Hamish chápavě přikyvoval. „Takže tě napadlo, že by mohla mezi nás,“ doplnil.
„No, dá se to tak říct. Snad by jí to pomohlo – zklidnila by se, seznámila se s lidmi… A podle mě má talent. Ráda bych se jí o té možnosti zmínila, ale nejdřív chci slyšet tvůj názor.“
Hamish pokrčil rameny. „Proč ne? Jediná potíž je, že jsme uprostřed zkoušek Příští zastávka Mars. Josie se nejspíš nepohrne do toho, aby měnila obsazení. Stačí jí malér s Olivií.“
„Jo, to si umím představit.“ Imogen překvapilo, že Oliviinu rolu převzala majitelka železářství, a byla velice zvědavá, co z toho vzejde.
„Vlastně… Možná by se našla rolička pro dalšího robota,“ dumal Hamish. „Moc toho nenamluví.“
„Vidíš! I malá role může Tilly pomoct vyhrabat se z momentální mizérie.“
„Mám dnes promluvit s Josií?“
„Díky, není třeba. Nejlepší bude, když jí nejprve sama vysvětlím situaci… A Tilly taky nemusí mít zájem, že?“
„Jasně. Tak fajn,“ souhlasil Hamish a opět se vrátil k monitoru.
Liam Flint vysadil Kate s Tilly u domu. Nechtěl zdržovat, a tak jim jen popřál dobrou noc.
„Vřelé díky za pomoc!“ zavolala za ním Kate. Přitom měla pocit, že pouhé díky nestačí a Liamovo chvatné rozloučení ji zklamalo.
„Není za co!“ Nedbale zamával.
„Dobrou noc!“ zavolaly Kate s Tilly současně do tmy.
„Je milý,“ prohodila Tilly. „Tak si představuju tátu,“ dodala. Chudák děvče.
„Ale táta nebyl tak hodný, že?“
Kate vycítila napětí i naději v dívčině hlas a těžko se jí hledala slova k odpovědi. „No, pokud jde o vzhled, tvůj otec Stan není tak snědý typ jako Liam. Má stejně zelené oči jako ty.“
„Vážně?“
Kate přikývla. „Velmi živé, jako by v nich pořád jiskřilo. Rád se směje a umí se chovat velice šarmantně. Tím si mě vlastně získal.“
„Wow!“ Tilly stála bez pohnutí a vstřebávala novinku. „Máma se o jeho očích nikdy nezmínila… V podstatě mi o něm neřekla nic.“
„Není divu,“ řekla Kate tiše. „Stan ji patrně taky okouzlil a pak jí ublížil, když tak zbrkle a nezodpovědně vzal roha. Muselo to pro ni být těžké zklamání.“
„Nejspíš jo,“ povzdychla Tilly a hodila si školní batoh přes rameno. „Myslela jsem, že Liam není váš přítel.“
„Však není,“ vyhrkla Kate. Náhlá změna tématu ji zaskočila; ještě že její ruměnec skrývá tma. Světlem na mobilu nasvítila chodník ke vchodu. „Liam dnes dokončoval rozvody na dodávce.“
„A zavezl vás do města. A povečeřeli jsme s ním,“ doplnila Tilly.
„Zdržel se, protože viděl, jak jsem kvůli tobě nervózní.“
Na to Tilly neodpověděla. Kate odemkla a rozsvítila v chodbě. Nakonec byla Liamovi vděčná, že hned odjel. Nestála o to, aby ji jeho pozornost vyváděla z míry. Žádný muž ji už nebude rozptylovat. Lekce od Stana stačí na celý život.
Zítra zavolá advokátce Paxtonové, aby podala žádost o nařízení soudu. A jestli se tady objeví kontrola ze sociálky, taky to přežije. Tilly potřebuje jistotu a zázemí.
A pokud jde o dodávku… pěkně jeden krok po druhém. Usmála se na Tilly. „Teď si dáš pořádně horkou sprchu, viď?“
„Jo, na to se těším nejvíc,“ přiznala Tilly. V pokoji se zastavila, sklopila zrak a rozpačitě žmoulala popruh batohu.
Pak se s ostychem zadívala na Kate. „Omlouvám se, Kate, za ten dnešek. Netušila jsem, že ti způsobím takovou starost.“
Kate zjihla. „Ta úleva, že se ti nic zlého nepřihodilo…“
Impulzivně natáhla ruku, aby ji objala, ale varovný záblesk