života se mnohé může změnit. Jak si mohl představovat, že ji dokáže ignorovat třeba celá desetiletí, když to nedokázal ani několik dní?
Možná se potřeboval něčím rozptýlit. náročná fyzická aktivita během dne ho vyčerpá natolik, že večer rychle usne a nebude hloubat o ženě ve vedlejší ložnici.
sešel dolů do stodoly, kde se konaly různé domácí hry a kde našel zaprášený svazek šípů, luk a terč ze slámy. Pak povolal několik sluhů a přikázal jim, aby na zadním trávníku postavili pěknou střelnici.
Z toulce vytáhl šíp a založil ho do luku, zvedl ho a pomalu natáhl tětivu. nadechl se a vypustil šíp, který se elegantním obloukem vznesl do vzduchu a přistál kousek od středu terče. K vylepšení robertovy mušky bylo třeba trochu cviku. a čím jiným než cvičením měl zabít čas?
avšak samotný proces pomalu shromažďované energie a pak její náhlé uvolnění ho příliš neuklidňoval, ale naopak vyvolával představu toho, nač se pokoušel zapomenout.
„c o to děláte?“
s dalším šípem v ruce se zarazil. Udivilo ho, že emmu neslyšel přicházet. Při pohledu na ni se mu však téměř proti jeho vůli zlepšila nálada a mimoděk se na ni usmál.
„trochu si procvičuji střelbu,“ odpověděl a podíval se na šíp, který držel. „nic víc.“
Založil šíp a opět vystřelil. tentokrát zasáhl terč blíž středu.
„č asto na zahradě střílíte?“
Zaváhal. neustále se pokoušela zjistit podrobnosti o jeho životě. Kladl si v duchu otázku, proč se tomu tak brání a proč jí nechce odpovědět ani na tak prostou otázku, jakou mu právě položila.
č asto se cvičil v lukostřelbě? Odpověď zněla záporně. Když jí však trochu zalže, bude se to zdát méně neobvyklé.
„tak často, jak mohu,“ odpověděl.
„Zajímavé.“
sledoval, jak opatrně přejela rukou péřová křidélka šípu. „Je těžké se to naučit?“
„Může být. a le čím víc člověk cvičí, tím rychleji se zlepšuje.“
„to vysvětluje, proč střílíte tak přesně.“
„Popravdě moje poslední dva zásahy byly spíš otázkou štěstí než čehokoli jiného,“ zavrtěl hlavou, protože nechtěl, aby ho považovala za mistra v lukostřelbě, jímž rozhodně nebyl.
„takže připouštíte, že štěstí občas máte,“ podotkla a koutky úst jí zacukaly potlačovaným smíchem.
Jeho špatný výběr slov jen podnítil její zvědavost.
„Jestli se ptáte, zda si myslím, že rodinná kletba ovlivňuje i let šípu, pak vás ujišťuji, že si to nemyslím. a le sama zjistíte, že nejsem žádný velmistr ve střelbě, ani nechodím na ryby a nelovím právě kvůli své smůle.“
„Je těžší zasáhnout pohyblivý cíl než pevný,“ poznamenala a dívala se slaměnou terčovnici.
„Jak to víte, když jste to nikdy nezkusila?“ zeptal se a pocítil náhlý příval sebedůvěry, že umí něco, co by ji mohl naučit.
„Dovolíte mi, abych si to také zkusila?“
„Máte-li chuť, nevidím důvod proč ne. nevím však, zda je tento luk pro vás vhodný, zatím vám ale bude muset stačit.“
Odložil svůj luk a podal ji jiný, který mu jeho sluha donesl, aby si ho vyzkoušela. tětiva šla napnout snadněji, ale i tak to byl pánský luk vyžadující mužskou sílu.
K jeho překvapení emma luk snadno napjala a držela ho pevnou rukou. Zjevně se svojí výškou měla i sílu jako pravá a mazonka.
„Držte ho pevně,“ radil jí robert a upravil jí držení paže. „ruka k líci, loket nahoru, takto, abyste zabránila úderu tětivy.“
Postavil se za emmu, položil jí ruku na paži a trhl sebou, když se letmo ze strany dotkl jejího ňadra. Pokud si toho všimla, nedala to najevo. soustředila se na to, co jí radil.
„tak dobře,“ přikývla.
Pak podle jeho pokynu upravila svůj postoj, povolila tětivu a ušklíbla se.
„ a le bez šípu to není to pravé.“
„to máte pravdu,“ souhlasil a ukázal jí, jak založit šíp. Poté ustoupil, položil jí ruce na ramena a napjal luk, aby jí pomohl namířit.
„trochu doleva, myslím. a pamatujte, že musíte vždy mířit trochu výš, než kam chcete, aby šíp dopadl, protože během letu klesne.“
cítil, jak emma stojící těsně před ním ztuhla a jak vydechla, když vypustila šíp. Dopadl jen kousek od jeho šípu. robert nečekal, že terč vůbec zasáhne, ale emma držela luk s elegancí bohyně artemis a při výstřelu ani nezaváhala. se svou atletickou postavou měla zjevně přirozenou náklonnost ke sportům. Její talent se však nepřenesl do jejího chování ve společenských salonech, v nichž chybovala a neustále se za to omlouvala.
„Výborně,“ řekl a stiskl jí rameno v přátelském gestu, které by mohla vnímat jako bratrské, kdyby ovšem byla muž. Jelikož však byla žena, působilo na ni podivně důvěrně a velmi příjemně.
„to je báječné,“ řekla, sklonila luk a otočila se čelem k němu.
a jeho postoj, jaký měl zaujímat učitel ke své žačce,